Vzájemné působení těla s myslí

Existují věci a děje, které jsou před našimi zraky skryty.

Tato myšlenka pochází z tisíce let starých spisů. Překvapivé na tom je, že přesně tato myšlenka se znovu objevuje v moderní vědě a medicíně.

Existují věci a děje, které jsou před našimi zraky skryty, i když bychom dnes rádi věřili, že lidstvo dosáhlo maximálního poznání a ví vše.

Je to omyl.

Rozdělením lidského těla na jednotlivé části jsme sice dospěli k poznání jednotlivých dílů a jejich funkcí, ale uniká nám to nejdůležitější – chápat jejich vzájemnou propojenost a působení v rámci celku.

Jestliže je poškozen jeden orgán, znamená to, že poškození je v celém organismu a selhávající orgán je důsledkem tohoto celkového poškození.

Medicína však poškozený orgán vnímá a řeší jako samostatný problém, což v žádném případě není.

Skutečná příčina se ale netýká jen těla jako celku. Skutečná příčina tělo přesahuje a je přítomna vždy i v mysli.

Jenomže i zde narážíme na oddělenost. Tělo a psychika člověka se v drtivé většině řeší opět odděleně. Teprve ve chvíli, kdy zjevně tělesný stav zatěžuje mysl, se medicína věnuje oběma částem člověka. Tělesné úrovni jeden specialista a psychické úrovni druhý specialista. Ale stále nezávisle.

Medicína, se svým materialistickým pohledem, neustále odmítá zjevnou skutečnost propojenosti těla a mysli. A stejně tak jedním dechem odmítá hledat příčiny lidských problémů a nemocí za zjevnými a viditelnými důsledky v tělesné i psychické rovině najednou.

Příklad:

Problémy se žlučníkem znamenají, že v celém těle je problém, kde žlučník je jen vrcholek ledovce. A pokud je problém v celém těle, pak je i v psychické úrovni. Myšlení a jednání člověka odpovídá tělesnému problému.

Je třeba posílit celé tělo, s ohledem na žlučník, a zároveň změnit myšlení a chování člověka.

Pokud se tak nestane a řeší se pouze žlučník, nastává několik možných scénářů.

První scénář:

Oprava poškozeného žlučníku.

Projevy se nevrátí. Člověk má dojem vyléčení. V psychice ale nenastala změna, a tak se člověk projevuje stále stejně a myslí stále stejně. Jelikož opakování vede k posílení vzorců chování, postupem času se život pacienta a jeho vztahy zhoršují. Jeho život se stává nemocným.

Druhý scénář:

Je částečně podobný – opraví se poškozený žlučník, nicméně v tomto případě se problémy se žlučníkem vrací. Po několika neúspěšných pokusech o nápravu člověk přijde o žlučník. Postupem času se objeví další problémy s blízkými orgány, které se žlučníkem přímo či nepřímo spolupracují, neboť jsou nadále přetěžovány. V psychice také nenastala změna, a tak se postupně zhoršují zdravotní stavy, vztahy v životě i celkově život jako takový.

Třetí scénář:

Je opět zásah do žlučníku, ale překvapivě zde dojde k nápravě a už se problémy nevrací. Mysl se také nemění, udržuje stále stejný postoj. Člověk žije v dojmu, že je vyléčen. Po delším čase nastanou zdravotní potíže s úplně jiným orgánem nebo celým systémem. Nikoho v tu chvíli nenapadne, že se opět projevil tentýž zdravotní problém, ale v jiné podobě. Každý to řeší jako novou nemoc, nezávislou na tom, co se událo v těle, a stoprocentně nezávislou na svém myšlení a jednání.

Toto vše jsou věci a děje skryté před našimi smysly, dokud budeme uvažovat omezeně materialisticky.

A pokud omezené myšlení přetrvá, nemůže se člověk dopracovat ke skutečnému zdraví a plnohodnotnému životu.

Zhoršení zdravotního stavu lidí jednoznačně souvisí se zhoršením mezilidských vztahů a naopak.

Není to náhoda, ale zákonitá propojenost.

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU