Tvoření osobnosti

V dobách, kdy Darwin (jenž byl velmi materialisticky smýšlející a vyhraněný proti náboženství) padělal duchovní evoluci duše do tvrdě hmotné roviny nesmyslné evoluce druhů, bylo ještě potřeba propojit mentální stránku člověka čistě s mozkem. Jakým způsobem?

Je to poměrně primitivně jednoduché.

To si tak jednoho dne sednete, jako Sigmund Freud, automaticky vyloučíte duši jako nesmysl a hledáte, jak mysl logicky spojit s mozkem. Jelikož mozek je napojen na soustavu, která zajišťuje spojení s okolím (zrak, čich, chuť, sluch, hmat), a v mozku se třídí a srovnávají impulsy okolí do vnímatelné podoby logických informací, je přeci jasné, že takto nějak vzniká vědomí. Vyloučením všech nadsmyslových stránek člověka... to ani jinak být nemůže.

Individualita s božskou podstatou se ponížila na animální bytost a zařadila se do zvířecí skupiny... i když egoisticky na samý vrchol.

Toto vymyšlené pojetí člověka a evoluce se musí, tak jako každá lež, neustále opakovat a dokazovat. Aby forma nové lži o životě byla nedotknutelná a nic ji nemohlo ohrozit, nastavil Freud jasně danou hranici.

Vše, co je viditelné, je také skutečné. Vše, co se odehrává v člověku mentálně, je buď zjevně propojené s děním kolem, v rámci tohoto života jedince, nebo je to iluzorní představa vycházející z podvědomí. A podvědomí je souhrn všech "reálných" informací získaných v tomto jediném životě jak vědomě, tak mimochodem. Jinak řečeno, už jsme je slyšeli, ale neuvědomili jsme si to, nebo na ně dávno zapomněli.

Světem bez víry se ozvala úleva. 

Vše se dá vysvětlit materialisticky. Duchovno neexistuje a co se tak jeví, je iluze představy.

Od té doby se "důkazy" o vědomí jako o produktu mozku vrší. A nejen to. Člověku, kterému byla zapřena božská podstata, se tvrdí, že jeho přirozenost je zvířecí.

Nejenže se nemusí snažit najít v sobě božskou přirozenost a vtisknout ji do svého charakteru, ale v dnešní době je to až směšně naivní... Člověk má přeci jen šest základních přirozených emocí, ze kterých tvoří svůj charakter a láska mezi tyto emoce nepatří.

Láska, která byla nejvyšší hodnotou lidského života odjakživa, je dnes jen cosi navíc.

Charakteristiku osobnosti současná "moderní" psychologie zformovala do - radosti, smutku, údivu, odporu, vzteku a strachu.

Toto je ale definice primitivního nevědomého jedince, egoisticky zaměřeného jen na vlastní ego tvořící cokoli, včetně války a chaosu, pro vlastní prospěch. Takový člověk se neštítí ničeho, jen aby získal, co chce.

K takovému pojetí člověka cítí každý normální jedinec vnitřní odpor. 

Nejsme snad všichni takoví…?

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU