Systémové myšlení I. - Vývoj

Co je to systémové myšlení?

Začne-li se člověk dívat pozorně kolem sebe, zjistí, že na sytém naráží všude i ve svém vlastním životě.

Městské linky autobusů jezdí v pravidelných intervalech podle potřeb cestujících, jdoucích do zaměstnání nebo domů. Světla pouličních lamp se rozsvěcí podle času stmívání. Fungujeme v systému osmi nebo dvanácti hodinových pracovních směn. Doma se člověku osvědčil systém mytí nádobí od skleniček po hrnce, podle míry zbytků jídla a mastnoty. Když se rodina rozhodne užít si výlet, nejdříve dojde na určené místo a teprve pak si rozbalí svačinu.

Toto výhodné funkční plánování se po ověření stává zavedeným systémem.

Člověk si nemůže pomoci a neustále ve svém životě tvoří, podle svého charakteru a vzorců chování, různé systémy, na které si zvyká až tak silně, že ho samotného nakonec svazují. Jak v dobrém slova smyslu, tak i ve špatném.

Člověk funguje většinou nevědomě ve vzorci - plánování, vytvoření systému, ověření opakováním, proměna ve zvyk a po delším čase fungování přejde tento vzorec až v možnou závislost.

Pokud se sejdou různí lidé s různými systémy (zvyky), přirozeně si je navzájem porovnávají a ti přizpůsobivější mění své systémy za sice cizí, ale výhodnější pro vlastní život.

Je to přirozený vývoj lidské společnosti jako celku. Tento přirozený vývoj je dynamicky proměnlivý a vždy se odehrával v rámci svobodné vůle člověka. 

Já rozhoduji o svém životě a o tom, co chci a nebo nechci.

Vývoj systému

V dobách, kdy se ve větší míře prosazovala otrokářská společnost, se objevil výrazný tlak na manipulaci s myšlením lidí – otroků. Čím více otroků bylo, tím hůře se ovládali. Na vyšší počet otroků bylo potřeba vyšší počet stráží. Otrokář tak musel vydávat více peněz na stráže. Čím více měl pán otroků, tím větší byla pravděpodobnost vzpoury. Výdaje narůstaly a zisky se zmenšovaly.

Situace byla neúnosná. Jedinou cestou jak situaci vyřešit bylo, po mnoha různých pokusech, které selhaly – změnit myšlení otroků.

Tak se objevila první výuka. Vybrali se chytřejší otroci a naučili se psát a počítat. Vybrali se nejsilnější otroci a stali se povzbuzovači pro rychlejší práci. Vytvořila se hierarchie uvnitř otrocké společnosti, kde za odměnu a úlevy jedni hlídali a kontrolovali druhé. Stráží nebylo tolik potřeba a výdaje se snížili, včetně hrozeb vzpoury.

Omezená míra vzdělávání se stala nástrojem systémového otroctví.

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU