Proč se stáváme oběťmi technologií

23.05.2024

Napadlo vás někdy, proč nás technologie tak fascinují a vtahují do sebe?

Proč se nám nabízí na sociálních sítích tisíce přátel, ale nemáme žádného opravdového kamaráda?

Proč radši volíme denní hovory přes telefon, než abychom se jednou za čas skutečně sešli a popovídali si?

Proč dokážeme hodiny hledět na obrazovku počítače a přitom vedle nás je někdo blízký bez povšimnutí?

Proč se dokážeme otevřít na chatu, ale z očí do očí nám to nejde?

Proč?

Jsme snad předurčeni splynout s technologiemi a odložit své plné lidství jako přežitek?

Je tu tolik otázek, na které těžko hledáme odpovědi…

Ale odpověď existuje. Byla tu vlastně od začátku, jen člověk, opojen novou hračkou, ji nehledal a pokud na ni narazil, nepřipustil si to.

Ona pravda totiž není vždy a každému příjemná.

Člověk si v rozvoji sebe sama a civilizace vypěstoval lenost a pohodlnost. Možná se budete divit, ale tyto dvě vlastnosti nejsou člověku přirozené. Přicházely pozvolna s výdobytky civilizace.

Nejprve si člověk ulehčoval život ohněm, pak hospodářstvím, chovem zvířat a kolem. Život lidí v dávné minulosti byl nesmírně těžký a každý vynález byl ulehčením jejich života. Možností žít lépe a plněji se zapojit do rozvinutí vztahů, které byly na druhém místě za přežitím.

Ochota podělit se o to lepší, byla přirozenější.

Nakonec přišla průmyslová revoluce. Slibovala méně dřiny, více bohatství pro každého, kdo chce pracovat, méně existenčních problémů a spoustu času na sebevzdělání a užívání si života.

A jak to funguje?

Ti, co byli bohatí, ještě více zbohatli. Chudí zůstali chudí. A mezi těmito dvěma třídami se zviditelnila třetí – střední třída.

Systém funguje stále stejně. Nejprve nové technologie užívají bohatí na to, aby zbohatli. Pak se k technologiím dostane střední třída a ze zbytků, které zůstaly po bohatých, mírně zbohatne i ona.

A nakonec se nové technologie dostanou i k chudým lidem. Ne, jako nástroj ke zbohatnutí, ale jako nástroj k zábavě.

A zábava je cíleně zaměřená pro jediný účel. Zapomenout, že je člověk chudý.

Závislost, kterou si chudý lid vypěstuje používáním moderních technologií, drží jejich mysl v nevědomosti.
Nevědomost a závislost vytváří pohodlnost a lenost.

A tak žije většina lidí. Vypěstovali si tyto nepřirozené vlastnosti a každý den si jimi rozbíjí život, aniž by si toho všimli.

Proč se tak rozmohly sociální sítě?

Chudý člověk se cítí odstrčený a bezvýznamný. A místo toho, aby pracoval na svých vztazích, z očí do očí, je pohodlné přidružit se k nějaké už existující skupině a mít "mnoho" přátel.

Že to nejsou skuteční přátelé a s většinou z nich se ani nikdy nepotkají?

Kdo by na to myslel. Hlavně, že chodí lajky, můžeme mít ke všemu vlastní názor a ví o nás spousta dalších. A neustále se technologie připomíná příjemným zvukem dalšího komentáře…

Držíme se navzájem v šachu, měníme názor podle lajků a toužíme být oblíbení. Někdy až tak, že zapomeneme na skutečné lidi, fakticky existující kolem nás. Jak pohodlné, kdykoli nás napadne (v autobuse, na toaletě), komunikovat s kýmkoli si usmyslíme, ať je daleko jak chce.

Setkání tváří v tvář je na okraji zájmu.

Nevnímáme řeč těla, abychom se naladili. Není důležitá osobní přítomnost, podání ruky, polibek na přivítanou a objetí, které odjakživa tvořilo skutečné vztahy. Dnes stačí smajlík…

Člověk, pod rouškou nekonečných možností, přestává sám přemýšlet a ztrácí logický rozum. Schopnost kriticky zkoumat, je téměř pryč a jediné, co člověk tímto posiluje, je – LENOST.

Proč přemýšlet, když stačí zadat otázku a internet ihned odpoví. A je odpověď správná – pravdivá? To je přece logické. Tak byl internet vytvořen – nebo ne? Kdo by to kriticky zkoumal, vždyť to používá každý a většina si nestěžuje…

Pohodlnost a lenost – nepřirozené vlastnosti, které si člověk sám pěstuje. Sám sebe uvádí do nevědomosti. Sám si rozbíjí skutečné vztahy jejich náhradou na sítích. Sám si vytváří závislost na technologických krabičkách z plastu s úžasně barevnou obrazovkou, kde skutečný svět znamená čím dál méně.

Sám se rozhodl nepřemýšlet, nepoužívat logický rozum a kriticky nezkoumat. Ostatně – to po něm nikdo nechce.

Nevědomě, s nevyřčeným souhlasem, odevzdává člověk každý den svůj rozum a své skutečné vztahy technologiím. Ony se postarají. Ony to udělají lépe…

Stačí se jen přihlásit… Jak pohodlné.

Sámo Fujera