Není léčba jako léčba

Posledních více než sto let žijeme v přesvědčení, že jediná opravdová léčba je konvenční, alopatická. Souhrnně nazvaná - západní medicína. Sice lidé mají povědomí o přírodní medicíně, ale ve chvíli, kdy cítí, že jsou vážně nemocní, jde vše stranou a podléhají diktátu konvenční medicíny. Doslova se stávají otroky západního materialistického způsobu léčby skalpelem a jedovatou chemií.

Je to z velké části vlastní nevědomost, kde člověk nehledá jiné možnosti. Ale je to také lenost, která člověka uvádí do stavu neschopnosti postarat se o sebe sama. Ležet a souhlasně přijímat chemické jedy, podstupovat nesčetná vyšetření, nechat se operovat. Fungovat pasivně a říkat - že takto bojuji s nemocí.

Jediné skutečné, s čím člověk bojuje, je pooperační stav a chemicky zamořené tělo. Tento boj však nekoná člověk sám, ale jeho tělo, zapojujíc všechny ozdravné mechanismy, které má k dispozici.

A člověk sám?

Jen leží a strachuje se, jak to dopadne. Nedělá nic.

Poškozený organismus životním stylem a myšlením jedince, vezme do ruky západní medicína a neřeší zdraví člověka, ale jeho nemoc. Použije invazní metody, a to mnohdy silně agresivní, aby nemoc odstranily. Tělo člověka zatíží svými postupy a čeká, jestli se organismus opět vzchopí a bude fungovat. Pokud ano, říká se tomu účinná léčba. A je-li funkčnost nedostatečná, použijí se další metody, dokud tu nějaké jsou. Když pokusy o funkčnost selžou, západní medicína potichu vycouvá se slovy: "Dělali jsme vše, co bylo v našich silách". A má pravdu. Invazních metod není nekonečná řada.

Pacient se následně obrací na přírodní léčbu. Ale už to není člověk se svou nemocí. Je to pacient, který se nemoci nezbavil – ta zesílila, a navíc je už ve stavu silné devastace organismu po všech těch chemických a operačních procedurách. Má poškozený imunitní systém, oslabené regenerační schopnosti, organismu je bez živin a energie – ve stavu znaveného starce nad hrobem.

A teď… přírodní léčbo ukaž, co jsi za zázrak…

Pokud lidé přišli k přírodní léčbě po neúspěchu západní medicíny, přichází vždy v mnohem horším stavu, než byli před léčbou.

Takové pacienty je nesmírně obtížné léčit přírodní medicínou, není to však nemožné. Ale je třeba, aby člověk změnil svůj postoj i očekávání.

Nový postoj je postojem člověka, který připustí, že si za nemoc může sám. Právě svým postojem k životu, ve vztazích a v samotném myšlení.

Očekávat nemůže další prášek, čaj nebo zákrok. Musí se sám zapojit do procesu uzdravování a ne jen očekávat, že nemoc odejde.

Přírodní léčba je mocná. Mocnější, než lidé vůbec tuší… o tom není pochyb.

To, co ve skutečnosti selhává, je lidský faktor – člověk.

Běžný rozšířený postoj člověka současnosti je – zbavit se nemoci. Tak ho to západní medicína naučila, a tímto ho také odvedla od podstaty skutečnosti. Nemoc není náhodné zlo, ale ukazuje život a myšlení člověka v tomto životě, anebo myšlení a život v minulém životě (to se týká především dětských těžkých onemocnění a rakovin).

Nemoc je upozorněním Života: "Člověče, žiješ a myslíš špatně. Naprav se ve všech směrech…"

Toto západní medicína ignoruje a lidem zjevnou pravdu neříká. Obchod a vydělávání na utrpení člověka je na prvním místě.

Jak léčí západní medicína a jak by měla vypadat skutečná léčba přírodní medicínou?

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU