Kdysi, dnes a zítra

01.07.2024

Když se dnes mladý člověk zeptá svých starších současníků, jak se dříve žilo, nestačí se divit. Svět před třiceti, čtyřiceti, padesáti lety byl jiný. Život byl jiný…

Mezi lidmi nebyly technologie.

Ale měli k sobě mnohem blíž.

Pokud jste se chtěli s někým vidět, museli jste se sejít. Abyste se s někým sešli, museli jste se předem domluvit, většinou z očí do očí. A pak domluva trvala. Člověk byl za své slovo zodpovědný. Nemohl jen tak něco zrušit nebo přesunout.

Pro vše jste si museli dojít, nebo vystát frontu, a stejně nebylo jisté, jestli to, co chcete, také dostanete.

Dnes bychom to hodnotili jako dobu nejistou, obtížnou a omezenou. 

Ale dnešní hodnocení neodpovídá skutečnosti minulých let.

Člověk se uměl uskromnit a nedělalo mu to problém. Dokázal najít náhradní řešení, nebo změnit představy o tom, co chce a co je opravdu důležité.

Lidé se spolu kdysi dokázali bavit. Mluvili spolu hodiny. Už přítomnost více lidí na jednom místě byla výzva k zábavě a také to zábava byla.

Lidé přemýšleli a bavili se. Navzájem si vyplňovali čas, a to, co začali, si odnášeli ve své paměti a srdcích domů. Čas od času i pomocí fotek. Ty však nebyly tak důležité, jako přímé prožití na místě.

Děti si přirozeně hrály, a bez mobilních telefonů, a kolikrát i bez hraček. Využívaly naplno svou představivost. 

Bylo potřeba méně psychologů a psychiatrů, i tlumících chemikálií na nervový systém.

Lidé o sobě navzájem více věděli. Dokázali hlouběji vnímat jeden druhého.

Společenský život byl mnohem plnější a živější. Čtení, tanec a zpěv, byly součástí většiny společenského žití.

Člověk s člověkem mluvil na zastávkách, v hromadné dopravě, na obědě, večeři či odpolední kávě.

Dnes není jiná doba a ani časy se nemění. Mění se člověk vlivem technologií, které ho obklopují. Zlenivěl a uzavřel se do sebe.

Vše si může objednat až domů. Nemusí vycházet, aby si něco koupil, nebo aby se najedl. Stejně tak může domluvit schůzku, a na poslední chvíli ji měnit podle nálady. Má na to technologie a nemusí přemáhat svou lenost nebo nálady.

S kdekým si může promluvit po telefonu a vidět ho, aniž by opustil svůj byt. Nové technologie jsou tak fascinující pro omezenou lidskou mysl, že si své omezení člověk ani neuvědomuje.

Zhypnotizován obrazovkou svého zařízení, pohybuje se v jiném světě. Děti jsou vtaženy do virtuální reality a nevnímají nic kolem. Přestávají si přirozeně hrát. Jejich životní představivost zakrněla. Jsou schopny zabavit se a tvořit pouze za hranicí běžného normálního světa a škola je v tomto úpadku podporuje.

Mladí se přestávají rozvinutě vyjadřovat a na pomoc si berou primitivní obrázky emotikonů. Používají zkratky a cizí výrazy, neboť to obchází rozvinuté myšlení. 

Rozvinuté myšlení, pokud nejste na něj zvyklí – bolí.

Je to duševní práce charakterizující lidství. To skutečné, které tvoří základ lidského života, hloubku vztahů, a vyjadřuje skutečnost.

Zábavou je dnes přeposílání zajímavostí, vtipných videí a čerstvých zpráv o počasí, politice, a toho, co právě žvýkám v ústech…

Skutečný svět se nemění, zůstává stejný. Stejně krásný a naplňující. Plný možností si ho užít, naučit se být lidským. Ale mění se člověk.

Budoucnost, která nás čeká, je plná otevřených možností.

Umělá inteligence nám klepe na dveře.

Můžeme si stvořit virtuální život a přátele podle svých přestav. Blíží se chvíle, kde to virtuální, budeme moci prožívat doslova na vlastní kůži. Druzí lidé pro nás budou daleko méně podstatní než dnes.

Stvoříme si každý z nás dokonalý svět podle svých představ a bude v něm vše a každý dokonale odpovídat naší představě. Budeme si moci dělat, co se nám zachce. Něco nebo někoho stvořit a stejně tak vymazat, jak budeme chtít. Náš svět, naše zákony.

Člověk ztratí lidskost, aniž by si toho všiml. Vzrušivost bude pouze příjemná a dávkovat si ji budeme podle chuti. Stres se stane minulostí… Náš nervový systém, který je založen a funguje na základě skutečného světa, se v tom virtuálním zhroutí. Člověk a jeho lidství přestane existovat.

Ale nebojte, přátelé. Tento načrtnutý scénář možné budoucnosti se nikdy nenaplní.

A to, i když o to přesně usilují určité mocenské skupiny.

Nemluvili jsme o tom podstatném, co minulost, dnešek a budoucnost spojuje a bez čeho člověk nemůže existovat. A to je duše. Pravá podstata každého člověka, ať už o duši ví a nebo neví.

Naše duše je součástí života, který tvoří naši skutečnost. A i když si člověk vytvořil virtuální realitu, je sama o sobě prázdná. Bez skutečného života. Jen si na to hraje. A tak dříve či později každý pocítí za úžasnými technologiemi právě onu prázdnotu bez života.

Víte, život v tom skutečném světě počká. Byl tu před námi a celý svět pro nás stvořil.

Život nám rozumí, že potřebujeme různé zkušenosti, i dokonce popření vlastní duše a skutečného světa pro náš život. Jak jinak bychom si uvědomili opravdové hodnoty sebe sama, a toho, co jest.

Jsme lidé s duší. 

A i tento starý dobrý svět má duši. A co nás spojuje, a nikdy nezmizí, je život, který vše stvořil. Ač se nám to nezdá, vše je dokonalé ve svých protikladech, a někdy navzdory našim představám.

Člověk neztratí svou lidskost. Ani vy, ani já. Ale jak dlouho budeme žít v iluzi technologií a jak moc nás bude bolet probuzení, je jen na nás.

Otevřete oči, přátelé, a podívejte se kolem sebe. To je skutečnost. To jsou skuteční lidé. Vnímejte a žijte skutečnost. Je opravdově živá. A jste její součástí.

Tak to vždy bylo, je, a bude.

Sámo Fujera