Kde skrývá se Pravda

Lidé, kteří zastupují systém, ve kterém žijeme, se jeví obyčejnému člověku jako pravdou posedlí.

Jen oni mají pravdu. Jen oni dělají věci správně. Jen oni ví, co my všichni máme dělat. Jen oni ví, co potřebujeme a co bychom měli chtít. Jen oni ví, co je život. Jen oni mají jasno, kdo je dobrý a kdo špatný. S kým se přátelit a s kým ne. Jen oni dokáží posoudit, jestli my sami jsme přínosem pro společnost, nebo nejsme. Oni vytváří naše názory. Ne my.

Oni.

Na jedné straně jsou oni úplně stejní jako my. Obyčejní lidé, se svými přednostmi i nedostatky. A stejně jako my, si uvědomují svou nedokonalost. Zde ovšem podobnost s námi končí.

My se snažíme naplnit život láskou mezi lidmi, spoluprací, ochotou naslouchat a a odpouštět. Učíme se radovat ze života a vztahů, které budujeme. Učíme se dívat na svět nejen ze svého pohledu, ale i z pohledu našich blízkých. Žijeme tak, aby i ti kolem nás, mohli žít a my jim mohli říkat sousedé. Ať už je to v rámci ulice nebo státních hranic.

Nemáme příliš velké ambice, protože už víme, že člověku ubírají klid a pohodu, ničí vztahy a pokřivují charakter.

Na druhé straně oni jsou úplně jiní, i když jsou to stále lidé, ale s hodnotami mimo běžný život.

Upřednostňují kariéru. 

Co to znamená?

Dokáží obětovat lásku. Vytváří jen výhodné vztahy, aby to vypadalo dobře a normálně. Dokáží obětovat přátelství a tvořit kolem sebe skupinu lidí, kteří jsou pro jejich kariéru důležití. Využít, dokud to jde, a pak vyměnit za další.

Klid a pohoda je jim nepřítelem, neboť oni musí stále kupředu, za každou cenu. Postupně své zájmy zaměňují za zájmy všech, a začínají se prosazovat jako spasitelé, kteří mají patent na jedinou pravdu. Kdo má jiný názor, je nepřítel.

Jsme my a oni v rozporu?                       Jsme zjevní nepřátelé?

Nejsme.

Oni ví, že my se bez nich dokážeme bez problémů obejít. Nepotřebujeme je k životu. Stejně tak oni ví, že bez nás se neobejdou. Oni jsou závislí na nás a po generace se snaží namluvit nám, že je to naopak. A dělají vše pro to, aby vznikla závislost obyčejného člověka na systému, který oni představují.

Pojďme se spolu podívat na to, jak to nezávisle na člověku vidí Život.

Dualita je podstatou světa, který obýváme, i vesmíru, ve kterém je náš svět umístěn. A tak i mezi lidmi nakonec pozorujeme dualitu. Muž – žena, šťastní – nešťastní lidé, a také my a oni.

Je to vlastně přirozeností života, který nás nabádá k aktivitě, výběru mezi dvěma protikladnými silami, abychom nasbírali zkušenosti a vyformovali svůj charakter do podoby nejlepší, podle své svobodné vůle.

Smysl tohoto našeho žití a rozhodování by neměl smysl, pokud bychom žili v domněnce, že existuje jen jeden život.

Tak to, díky zákonu zachování energie, Život zařídil tak, abychom se tu rodili opakovaně, střídali tyto role a zkušenosti a z prožívání různých životů měnili svůj charakter směrem k lásce a přátelství, nehledě na postavení ve společnosti.

Podlehneme nenávisti, zlobě a jednomu "správnému" názoru? Vyformujeme se ve fanatiky jedné ideologie? Odhodíme své lidství, protože se nám nechce přemýšlet sami za sebe?

Ve své lenosti přestaneme hledat pravdu a spokojíme se s tím, co nám je všeobecně vnucováno?

Kde skrývá se Pravda?

Vítr, ten dech Života, zavál ji do všech koutů světa. Je stejně tak patrná uprostřed pouště, jako ve středu města. Je uchována ve starověkých knihách i v chrámech kostelů. Zjevuje se mezi hvězdami i blikajícími světly diskoték. Je v každé travině i každém člověku.

Pravda existuje. Stálá, trvalá, věčná a neměnná. Není součástí názorů člověka. Nelze ji ohnout, ani vměstnat do žádného zákoníku, politického systému ani světonázoru lidského.

Pravda je útočištěm hledajících, skrytá za mlhou emocí, pocitů, myšlenek a názorů. Útočištěm pro každého bez výjimky, kdo se prodere onou mlhou a nepoleví, dokud ho Pravda nepohltí.

Pak vrátí se zpět – obyčejný člověk, jehož srdce tluče Pravdou a svět… bude o mnoho krásnější…

Protože nakonec jsme jenom my všichni, a oni jsou jen velká iluze našich bezvýznamných názorů...

Sámo Fujera