Je zlo naší druhou přirozeností?

Člověk často přemýšlí, zda je v něm kromě dobra ukryto i zlo.

Filozofické zamyšlení nad tím, jak v lidské mysli působí 
dvě základní síly – aktivita a pasivita 
– a proč zlo není přirozeností člověka,
 ale důsledkem ztráty vnitřní rovnováhy.

Pokud vycházíme ze skutečnosti duálního světa, mohli bychom říci, že ano.
Pojďme se však zamyslet hlouběji a pokusme se dopátrat, jak to ve skutečnosti je.

Náš vesmír – a v něm i náš svět – je v základu tvořen dvěma protikladnými silami.
Vesmír je elektro-magnetické pole a v našem světě se tato podstata projevuje jako síla přitažlivá a odstředivá.

Dokonce i člověkem a jeho psychikou tyto síly hýbou.
Přitažlivost se projevuje jako láska, zatímco odstředivá síla jako odpor nebo odpudivost.

Živost a aktivita naší mysli jsou tedy tvořeny těmito dvěma silami.
Abychom to mohli správně pochopit, je třeba je přesněji pojmenovat.

Základní charakteristikou procesů v naší mysli je aktivita a pasivita.

Ověřit si to můžeme i na tělesné úrovni, kde známe pouze tyto dvě polohy:
buď jsme aktivní, nebo pasivní. Nic mezi tím neexistuje.

Každá z těchto sil má navíc dvě krajní polohy.

Aktivita je pohyb. Pokud však dosáhne maxima, může se proměnit ve výbuch.
Poté nastává prostor pro druhou sílu – pasivitu, která se projevuje klidem.

Jakmile však klid dosáhne svého maxima, může se změnit ve zhroucení.
A právě tehdy znovu nastává prostor pro první sílu – aktivitu.

Proměnlivost těchto sil můžeme pozorovat nejen ve vesmíru, ale i v naší mysli.

Pokud je mysl pod kontrolou, využívá přiměřeně potenciál obou sil a střídá je podle potřeby.
Hlídá si hranici, aby nedošlo ani k výbuchu, ani ke zhroucení.

Jestliže však mysl pod kontrolou není, je jen otázkou času a okolností, kdy k výbuchu nebo zhroucení dojde.

Výbuch většinou nazýváme agresivitou – tedy zlem.
Zhroucení nazýváme sebedestrukcí – a i to označujeme jako zlo.

Z této filozofické úvahy nám plyne jasný závěr:

Zlo není naší druhou přirozeností.
Přirozeností člověka a jeho mysli je dobro – dobro v dynamické proměnlivosti aktivity a pasivity.

Pouze mysl bez kontroly se může jevit jako zlá.
Je to mysl, která se vymkla kontrole, nastavila si nesprávné žebříčky hodnot, a tím se stala egoistickou – zaměřenou pouze sama na sebe.

A právě tehdy se jeví jako zlá.

Ano, přátelé, vesmír, svět i člověk jsou ve své podstatě utvářeny dobrem v jeho proměnlivé rovnováze.

Aktivita a pasivita, pohyb a klid – to jsou síly, které tvoří život.
Teprve když člověk tyto síly pochopí a naučí se s nimi zacházet, může v sobě udržet rovnováhu.

A pak se ukáže jednoduchá pravda:

zlo není přirozeností člověka.
Je pouze důsledkem ztracené rovnováhy.

Sámo Fujera

Pokud vás toto zamyšlení oslovilo, můžete si přečíst i další texty v sekci Zamyšlení.

Další zamyšlení:

→ Myšlenky a skutky
→ Kde skrývá se pravda
→ Proč jsme na světě?