Vesmír, vibrace a člověk

Vše ve vesmíru je v pohybu. Vše vibruje. 

Od nejmenších částic až po celé galaxie. 

Jaký má tento řád vztah k člověku a jeho životu? 
A jakou roli v něm hraje náš hlas, mysl a vnitřní naladění?

Vesmír jako pohyb

Celý vesmír vibruje.

Od nejmenších částeček hmoty až po největší hvězdné systémy.

To, co jsme kdysi nazývali prázdnem, dnes už za prázdno nepovažujeme. Vakuum je plné částic, které se pohybují, reagují a neustále vibrují.

Každá částice má svou hmotnost.
Každý atom.
Každá molekula.
Každý člověk.

A stejně tak každá planeta, galaxie i hvězdokupa.

Hmotnost určuje vibraci.

Čím vyšší hmotnost, tím nižší vibrace.
Čím nižší hmotnost, tím vyšší vibrace.

Řád v pohybu

Vibrace se šíří prostorem.

Narážejí na sebe.
Slučují se.
Rozdělují se.
Zesilují i pohlcují.

Na první pohled může vše působit chaoticky.

Ale při hlubším pozorování se ukazuje něco jiného.

Řád.

Rytmický, přesný a stálý.

Kdyby tento řád neexistoval, vesmír by se dávno zhroutil.

Z toho vyplývá poznání:

Nic neexistuje samostatně.
Vše se navzájem ovlivňuje.

Vše je propojené.

Člověk jako součást vibrací

Tento řád se netýká jen vesmíru.

Týká se i člověka.

Naše smysly jsou omezené. Nedokážeme vnímat vše, co existuje. A proto si pomáháme nástroji, abychom poznali víc.

Ale ještě dříve, než vznikly přístroje, člověk něco cítil.

Vibrace.

Cítil je v sobě.
Cítil je kolem sebe.

A postupně je začal vyjadřovat.

Nejprve slovem.
Později zpěvem.

Člověk v sobě objevil nejen podstatu vesmíru – vibrace,
ale i způsob, jak je projevit.
Hlas.

A právě toto vědomé propojení s tím, co nás nejen obklopuje,
ale i v základu tvoří,
se stalo prvotním impulsem k formování člověka jako lidské bytosti.

Slovo jako základ

Postupným poznáním člověk došel k hlubší pravdě.

K poznání, že vesmír není jen hmotou, ale i inteligencí a řádem.

Tuto podstatu nazval Bohem.

A skrze vibrace – skrze hlas – pochopil i samotný princip tvoření.

Na počátku bylo slovo.

Vibrace.
Energie.

Věda dnes říká:

Energie se neztrácí.
Pouze mění svou formu.

A hlubší poznání k tomu dodává:

"Slovo je věčné a proměna je živost Slova."

Lze poznat skutečnost?

Se všemi těmito myšlenkami můžete souhlasit.
A také nemusíte.

Váš názor je vždy ovlivněn:

• výchovou

• vzděláním

• zkušeností

• emocemi

A tak vzniká otázka:

Lze se dopátrat pravdy bez předpojatosti?

Ano, lze.

Nečekejte, že vám ji někdo předá.

Poznejte ji sami.

Vibrace v každodenním životě

Sedíte v místnosti.

Někdo vstoupí.

A najednou je ho tam "plno".

Cítíte to.

Ten člověk nezměnil velikost. Jen přišel. Mluví. Pohybuje se.

Ale vy vnímáte něco víc.

Vibrace.

Buď vám jsou příjemné.
Nebo ne.

Je to otázka naladění.

Hlas a jeho síla

Slyšíte hlas.

Ani nemusíte rozumět slovům.

A přesto reagujete.

Vaše ucho zachytí vibrace a vaše mysl je vyhodnotí.

Buď se uvolníte.
Nebo se stáhnete.

Při osobním rozhovoru je to ještě silnější.

Nejde jen o to, co říkáte.

Ale hlavně o to, jak to říkáte.

Rozlišování vibrací je nám vrozené.

Buď vám slova se zvukem ladí, nebo neladí.

Tento rozdíl známe všichni.

Naladění člověka

Představte si kytaru.

Pokud není naladěná, ani dokonalé akordy nebudou znít dobře.

Stejné je to s člověkem.

Hlasivky jsou jako struny.

A jejich naladění vychází z naší psychiky.

Pokud je mysl rozladěná, projeví se to i v hlase.

A hlas vždy prozradí víc než slova.

Síla vibrací

Vibrace však sahají ještě dál.

Někteří operní pěvci dokáží svým hlasem rozvibrovat sklenici tak intenzivně, že sklo praskne.

Vibrace zvuku motoru auta rozvibrují skleněné tabule v oknech a někdy je cítíme i v sobě.

Hrom nad hlavou v bouřce rozechvívá půdu pod našima nohama.

A stejně tak i vibrace planet, planetárních soustav a hvězdokup
působí na své okolí, na naši Zemi…
i na nás samotné.

Člověk a harmonie

Každý náš pohyb, gesto, slovo, dech, bušení srdce i pohyb střev
vytváří specifickou vibraci – zvuk.

Vše v nás je laděno naší myslí.

A tak máme dvě možnosti.

Buď se rozpomeneme, že jsme neoddělitelnou součástí celku,
a budeme se postupně ladit s harmonií celého vesmíru.

Nebo se budeme oddělovat, uzavírat do sebe
a popírat Skutečnost.

A v takovém případě začne působit samotný život.

Vibrace celého vesmíru budou zjednávat nápravu.
Formovat nás zpět k harmonii.

Vesmír jako hudba

Je to jeho Slovo, které je živé.
A tak vše ve vesmíru je živé.

Neboť proměnlivé Slovo tvoří proměnlivost života.

Nejen života, který známe.
Ten je jen malou částí celku.

I nás stvořilo Slovo.

Proto má člověk potřebu vše pojmenovat.
Vytvářet myšlenkové formy, aby pochopil to, co se kolem odehrává.

Máme to ve své přirozenosti.

Aby vesmír existoval — a my v něm —
není jeho harmonie jen pojmem kvantové fyziky.

Je to skutečnost melodičnosti.
Hudby, ve které je vše tvořeno.

Jedině smysluplné tvoření vibrací — tónů,
které na sebe ve správném rytmu navazují,
jsou vyladěné
a základ melodie souzní s rozvinutými přidanými vibracemi — melodiemi,

vytváří možnost existence.

Existenci v tomto smyslu nelze popřít,
držím-li se vlastní zkušenosti i vědeckého poznání.

A i když jsou naše smysly omezené,
vytvořili jsme nástroje, díky kterým dnes můžeme slyšet hudbu vesmíru.

Vše vibruje.
Vše zpívá.

I člověk.

Stačí, aby alespoň trochu pochopil sám sebe
a své místo ve světě.

Člověk jako hudba

Člověk se odjakživa obklopuje hudbou,
kterou je zároveň součástí.

Nejprve to byla hudba přírody.
A jeho vlastní hlas.

Postupem času vytvořil hudební nástroje,
aby se mohl vyjádřit.

Příroda ustoupila lehce do pozadí —
jako matka, která z lásky nechává své děti projevit život po svém.

Ale matka ví.

Že děti jednou pochopí,
jaká melodie je ta, která člověka znovu probudí.

A tak žijeme.

Svým životem, chováním i mluvením
hrajeme svou melodii.

Závěrečná myšlenka

Jak se ladíme?

Se svým okolím.
S lidmi.
S celým vesmírem.

Vibrovat znamená žít.

A dokud žijeme, tvoříme.

Hudba, která nás obklopuje, nám v tom může pomoci.
Ať je to příroda, nebo píseň.

Vibrace — hudba — se vždy dotkne našeho srdce.

A právě v srdci rozhodujeme:

• co budeme cítit

• jak se budeme vyjadřovat

• co budeme dělat

A to je hudba,
kterou přispíváme k životu jako celku.

Mysleli jste si, že nejste hudebníci?

To je stejné,
jako by si housle myslely, že nejsou hudební nástroj.

Všichni hrajeme, přátelé.

Ať je vaše mysl dobře naladěná.
Ať váš hlas zní v souladu.
Ať váš život je láskyplná melodie.

Pak naplníte smysl života.

Jako housle v rukou virtuóza.

Sámo Fujera

Text patří do série článků Jaká je skutečnost, která přibližuje ověřené vědecké poznatky a jejich skutečný dopad na každodenní život a ukazuje širší souvislosti, které často zůstávají opomíjeny.