Rodina - výmysl nebo objev? 3.část

Je rodina jen společenským výmyslem, nebo hlubokým objevem 
lidské civilizace? 

Reálná psychologie se na tuto otázku dívá z historického, náboženského i vědeckého úhlu pohledu a ukazuje, že rodina může být přirozeným vyjádřením základních zákonů existence.

Reálná psychologie zkoumá svá témata z mnoha různých úhlů pohledu.

Proč?

Protože vynechat podstatnou část tématu jen proto, že se nehodí do momentálního názorového proudu, znamená přehlížet – nebo dokonce skrývat – důležitou část skutečnosti.

A bez této části nebude skutečnost nikdy pochopena jako celek.

Tam, kde vznikne prázdné místo po nepoznané skutečnosti, může se velmi snadno vplížit lež a obrátit vše naruby.

Rodina v historickém vývoji

V předchozích článcích jsme se na rodinu podívali z hlediska historického vývoje a dospěli jsme k závěru, že rodina je nepostradatelným prvkem pro vznik a rozvoj národů.

Někdo by mohl namítnout, že vývoj národů již dosáhl svého vrcholu a rodina proto ztrácí svůj význam.

Na první pohled se tato úvaha může zdát logická.

Při hlubším zkoumání se však ukazuje, že jde pouze o nepromyšlený dojem bez opory ve skutečnosti.

Abychom pronikli do podstaty rodiny, musíme otevřít ještě dva zásadní úhly pohledu:

• náboženský

• vědecký

Náboženský pohled

Náboženský úhel pohledu je důležitý proto, že většina lidstva věří v nějakou formu duchovní skutečnosti.

Počet věřících lidí na světě se pohybuje přibližně kolem sedmi miliard.

Toto číslo samo o sobě ukazuje zvláštní rozpor:

Systém, ve kterém žijeme, se prezentuje jako svobodný a otevřený, přesto však víru téměř zcela vytěsnil ze vzdělávacího systému.

Ve školách se o víře neučí jako o součásti lidské kultury a dějin.
Naopak je často prezentována jako přežitek minulosti, který prý věda dávno vyvrátil.

Kdo se však ponoří hlouběji do samotné vědy, zjistí překvapivou skutečnost:

Ve vědecké komunitě existuje velké množství vědců – včetně nositelů Nobelovy ceny – kteří víru nejen vyznávají, ale také se ji snaží vysvětlit vědeckým jazykem.

Z tohoto poznání vyplývá jednoduchý závěr:

Rodinu je třeba zkoumat i z pohledu víry.

Rodina v morálních zákonech a náboženství

S rostoucím sebeuvědoměním lidstva v jeho raných počátcích se rodina ukázala jako nejsmysluplnější a nejtrvalejší funkční systém vznikajících národů.

Tato zásadní důležitost rodiny se postupně vepsala i do prvních morálních zákoníků – do náboženství.

Ať už se jednotlivé náboženské systémy světa na první pohled liší – od kmenových náboženství až po velká světová náboženství – v jednom jsou si překvapivě podobné.

Zdůrazňují totiž význam rodinného svazku.

Tento svazek:

• vzniká mezi mužem a ženou,

• je chápán jako posvátný,

• a je určen na celý život.

Rodina je v těchto systémech vnímána jako požehnání pro kmen i pro národ.

Proto je její hodnota chráněna zákonem a rodiny mají v mnoha společnostech výrazné postavení i určité výhody oproti jednotlivcům.

Ještě donedávna byly tyto principy pevně zakotveny i v zákonech většiny států světa, a to dokonce i v těch zemích, které se oficiálně nehlásily k žádnému náboženství.

Vědecký pohled

Vědecký úhel pohledu se opírá o poznání struktury vesmíru a základních zákonů existence.

Na první pohled se svět jeví jako soubor forem.

Ve skutečnosti má však každá forma energetickou podstatu.

Všechno, co existuje, je v základě energie projevená v podobě částic.

Částice se spojují do atomů.
Atomy vytvářejí molekuly.
Z těch vznikají složitější struktury.

Tak vznikají hvězdy, stromy i člověk.

Ano – i člověk je ve své podstatě shluk částic.

A stejně jako částice podléhají určitým zákonům existence, podléhá těmto zákonům i člověk.

Zákon duality

Jedním z těchto zákonů je dualita – vzájemná provázanost protikladů.

Fyzika například popisuje jev zvaný kvantové provázání.

Dvě částice mohou být od sebe nekonečně vzdálené, a přesto mezi nimi existuje trvalá vazba.

Když se změní stav jedné částice, okamžitě se změní i stav druhé.

Tento princip ukazuje, že existence je založena na vzájemně provázaných protikladech.

Částice v kvantové provázanosti jsou duální – podobně jako muž a žena.

Jejich vzájemný vztah je trvalý, stejně jako posvátný svazek mezi mužem a ženou, který tvoří základ rodiny.

Pokud by byla kvantová provázanost částic násilně narušena, rozpadla by se samotná struktura vesmíru.

Podobně se rozpadá i národ, pokud rodiny přestanou být založeny na přirozené dualitě muže a ženy.

Dualitu lze pozorovat všude kolem nás:

• oheň a voda

• den a noc

• nádech a výdech

• práce a odpočinek

• aktivita a pasivita

Dokonce i Země existuje díky dvěma protikladným silám:

• odstředivé síle rotace

• dostředivé síle gravitace.

Stejný princip platí i pro lidskou mysl:

Nejprve je nutné soustředit pozornost, aby se mohla rozvinout myšlenka.

Dualita v lidském životě

Věda i zkušenost ukazují, že svět funguje díky vzájemně se doplňujícím protikladům.

Tento princip se promítá i do lidského života.

Dualita je podstatou vesmíru, světa i života na Zemi.

Je to zákon existence – neporušitelný a věčný, který se projevuje ve všem, co existuje.

A člověk není výjimkou.

Platí pro něj jak na úrovni tělesné, tak i duševní.

Proto se ve všech náboženských systémech objevuje svazek muže a ženy jako základ rodiny.

Rodina není náhodným společenským uspořádáním.

Je přirozeným vyjádřením zákona duality, který prostupuje celý vesmír.

Rodina jako objev

Díky přirozenému sebeuvědomění člověk postupně objevil nejdokonalejší formu lidské sounáležitosti – rodinu.

Z rodin vznikaly rody.

Z rodů vznikaly národy.

A z národů se postupně utvářela civilizace.

Jakmile člověk naruší základní zákony existence, dříve nebo později se dostává do konfliktu s realitou.

Technologie ani lidská přesvědčení nemohou změnit samotnou podstatu těchto zákonů.

Poděkování předkům

Možná bychom měli být vděční našim předkům.

Dokázali totiž objevit a rozvinout formu soužití, která se ukázala jako dlouhodobě nejstabilnější a nejfunkčnější.

Rodina překonala staletí, změny společností i technologický pokrok.

A stále zůstává základní strukturou, která dává lidskému životu smysl, kontinuitu a budoucnost.

Sámo Fujera

Text patří do série Reálná psychologie, která hledá skutečné souvislosti mezi člověkem, přírodou a životem a ukazuje cestu k přirozenému zdraví a dobrému charakteru.