Regenerace - samo-opravná síla života II.část

Život a jeho projevy ve vesmíru včetně naší planety jsou pro dnešního člověka mnohem méně uchopitelné než v minulosti. Jak je to možné, když moderní člověk je vybaven tak "dokonalými" přístroji a nástroji na zkoumání vesmíru i nejmenších částic?

Technologie, které dnes používáme, nám do určité míry rozšiřují přirozené pozorovací schopnosti, ale zároveň je i ohraničují, a tím omezují.

Naši předci, díky svým pozorovacím schopnostem, odhalili, že veškerá hmota včetně člověka samotného se skládá z okem neviditelných, vnitřní silou uspořádaných a propojených částeček hmoty – atomů.

Ano, jejich poznání skutečnosti bylo omezené. Dnes, pomocí přístrojů a pokročilé matematiky, nacházíme mnohem menší objekty – částice a jdeme do takových hlubin, o kterých se našim předkům ani nesnilo. Ale to nic nemění na faktu, že přemýšleli logicky, správným směrem a ukázali nám cestu, a ne slepou uličku.

Na jejich základech pokračujeme dále v poznání. Někdy však zapomínáme, že jsme ve většině případů pokračovatelé, a nikoli objevitelé. V tomto zapomnění se může objevit arogantní slepota a bez přemýšlení odhodíme objev, který má pro lidstvo nesmírnou hodnotu.

Takovým případem je i samo-oprava – regenerace.

Dnes už kromě specializovaných odborníků nikdo nemá představu o regeneračních schopnostech krystalů (I. část článku samo-opravy) a jejich vědomém uspořádání. Ale právě na jejich základě si člověk začíná uvědomovat sílu života a inteligence v celém vesmíru. Nejen v biologických systémech.

Nesmírná síla regenerace – samo-opravy je bez všech pochyb patrná už v nerostné říši.

Teď se zaměříme na říši rostlinou a její regenerační možnosti.

Pokud bedlivě zkoumáme rostliny, můžeme pozorovat stejně mohutnou sílu samo-opravy, i když v trochu pozměněné formě. 

Rostliny nenahrazují oddělenou část (například strom - větev) přesně totožnou částí. 

Bezprostřední náhrady jsou schopny jenom vývojově jednodušší jehličnany a do určité míry stélkaté rostliny.

V rostlinné říši převládá princip nepřímé regenerace. Zachovává se druh a přibližná podoba ztracené části. Náhradní růst se děje v blízkosti nebo na okraji rány, nikdy ne přímo z řezu nebo lomu.

Dokud je netknutý kořenový systém, mohutná síla samo-opravy dokáže stvořit znovu celou rostlinu či strom. Druh bude zachován, posílen, ale podoba bude změněna.

Takto v celé rostlinné říši můžeme pozorovat samo-opravné mocné síly regenerace života a jeho zachování.

Nahlédněme ještě do živočišné říše, kde se jako zlatá nit prolíná síla samo-opravy v dalších až překvapivých formách.

Regenerace je přírodou daná a přirozená vlastnost všeho živého.

Síla samo-opravy je danost, forma opravy je rozdílná.

Krystal se zregeneruje kompletně celý do původní nezměněné podoby. Rostliny se zregenerují do přibližné podoby. A živočichové? Zde pozorujeme určitou zákonitost samo-opravy.

S rostoucí složitostí nebo rostoucí organizací živých systémů ubývá schopnosti samo-opravy. V nižší živočišné říši se regenerace projevuje téměř neomezeně. V mikroskopickém světě pra-existence neexistují (pro nás běžné) pojmy umírání, smrt, mrtvé tělo. Každá oddělená buňka vyrůstá v plnohodnotného jednotlivce. Nic není ztraceno nebo zničeno.

Regenerace v mikroskopickém světě znamená určitou formu nesmrtelnosti a věčnosti života. V nejnižší organizaci - rozřízneme amébu na dva kusy a každý z nich doroste do plnohodnotného jedince. Ve vyšší organizaci - rozřízneme žížalu na tři kusy, z každého jednotlivého kusu doroste celá žížala.

Vyšší organizace živočichů si zachovává plnou až zázračnou regeneraci, ale oproti mikroskopickým formám podléhá zániku. Zestárne a umře.

Ještě vyšší organizace živočichů jako jsou raci, pavouci, ještěrky – regenerují se "pouze" části těla – nohy či ocas a nebo jako v případě tritona - nastává kompletní samo-oprava funkční oční čočky v prázdném důlku.

Můžeme z našich příkladů vypozorovat, že vyšší řády živočichů mají větší schopnosti a možnosti života, přizpůsobení, starání se o sebe, rozlišování a učení. Je to větší možnost ochrany sebe sama.

Díky tomu se ztrácí přirozená samo-oprava VŠEHO a regenerace se posouvá se stejnou neutuchající silou jen do NĚČEHO.

Schopnost vyšších živočichů se o sebe postarat je součást vývoje, kde Život jedinci přenechává zodpovědnost za své myšlení, rozhodování, jednání. Upozaďuje sám sebe v mocných (starajících se) silách regenerace a vkládá do žití jedince svobodnou vůli a také plnou zodpovědnost za sebe sama. A to se všemi přínosy i následky, které svobodnou vůli doprovází.

Z našich poznatků je jasné, že:

Život sám o sobě skrývá v sobě Inteligenci.

Své "děti" v mikroskopickém světě chrání plně proti zániku. Jsou nevědomé a bezbranné.

Čím je živočich organizačně složitější strukturou, tím větší má možnosti sebezachování, a plné ochrany tu není třeba. Vědomí bytosti je vyvinuto s vyššími schopnosti interakce s prostředím i vším, co se v prostředí nachází.

A tímto se nám otevírá vhled do nejvyššího řádu stvoření, a v tom je ukotven člověk.

Ale i zde nás potkají mnohá překvapení a možnosti samo-opravy – regenerace…

pokračování příště...

Sámo Fujera