Regenerace – samo-opravná síla života I.část

Regenerace patří mezi nejzákladnější projevy života.

Schopnost obnovy můžeme pozorovat nejen u člověka, zvířat a rostlin, ale překvapivě i v nerostné říši.

Tento článek ukazuje, jak se samo-opravná síla života projevuje
v přírodě a proč je jedním z klíčových principů existence.

V přírodě i v člověku samotném můžeme pozorovat působení ohromujících energií. Jednou z těchto mocných a všudypřítomných sil je samo-opravující schopnost – regenerace.

Jakmile člověk začne tyto samo-opravné procesy pozorovat, dostává se téměř do oblasti vědecké fantastiky – aniž by musel opustit naši planetu nebo vstoupit do světa pohádek a bájí.

Dominantní vlastností Života jako celku je:

rozvoj v dynamické proměnlivosti,
sebezachování ve všech fyzických formách,
mocná síla neustávající samo-opravy.

Tyto projevy nenacházíme pouze v lidské a živočišné říši, ale také v rostlinném světě a překvapivě i v říši nerostné.

Tyto tři vlastnosti života jsou vzájemně propojené a navzájem se podporují ve svém působení.

Rozvoj života je patrný ve všech koutech planety. I tam, kde se na první pohled zdá, že je země pustá a bez známek života, objevuje se při bližším zkoumání život ve své plnosti. Dynamická síla proměnlivosti vytváří takové životní formy, které jsou přizpůsobeny prostředí a klimatu, v němž existují.

I přes všechny – z lidského pohledu nepříznivé – podmínky si život dokáže zachovat sám sebe a dařit se mu. Sebezachování vytváří podmínky nejen pro samotnou existenci, ale také pro množení a růst.

Jakmile však dojde ke změnám, které život poškodí nebo ohrozí, nastupuje třetí síla – samo-opravný proces. Život sám sebe co nejrychleji opravuje a znovu vytváří zničené části. Tím je nejen zachován, ale zároveň posílen pro možné budoucí narušení či destrukci.

Nyní se zaměříme právě na tyto samo-opravné síly, abychom mohli pochopit jejich mimořádný potenciál v celé přírodě a uvědomit si nesmírnou důležitost regenerace pro samotný život.

Regenerace v nerostné říši

Samo-oprava je pozorovatelná v celé přírodě – dokonce i v nerostné říši. A právě zde se regenerace vymyká běžnému chemicko-biologickému výkladu a ukazuje – jako síla – na hlubší podstatu života.

U samo-opravy krystalů je tato skutečnost zvláště patrná.

Jako příklad si můžeme uvést vápenec dvojlomný. Představme si, že z původně pravidelného krystalu odlomíme jeho hrany a poškrábeme jeho hladké plochy. Takto deformovaný krystal poté ponoříme do nasyceného roztoku vápenných solí.

Po určité době lze pozorovat působení samo-opravných sil. Krystal postupně dotváří odlomené části a vyhlazuje poškozený povrch, až se přiblíží své původní podobě.

Tento proces naznačuje existenci vnitřního principu uspořádání, který člověk není schopen plně uchopit svou myslí. Z tohoto pohledu lze hovořit o určité formě paměti struktury, o schopnosti obnovy a zachování vlastní identity.

"Je to důkaz paměti, rozhodování a chtění – tedy určitých myšlenkových procesů uvnitř krystalů."

Pokus se změněnými podmínkami

Samo-opravné schopnosti krystalu lze pozorovat ještě výrazněji při změně podmínek pokusu.

Poškozený krystal opět ponoříme do nasyceného roztoku vápenných solí, avšak tentokrát zabráníme vypařování roztoku. To provedeme přilitím vrstvy oleje, která na povrchu vytvoří ochrannou bariéru.

Krystal se postupně opět opraví do své původní podoby. Dochází však k zajímavému jevu: krystal je po dokončení procesu viditelně menší, přesto si zachovává stejnou hmotnost jako před poškozením.

Výsledkem je krystal, který vypadá téměř stejně jako před pokusem, ale je rozměrově zmenšený.

Rozdíl mezi růstem a regenerací

Je důležité neplést si růst s regenerací, i když v živých organismech tyto procesy často probíhají současně.

U krystalů může růst probíhat různými způsoby:

mechanickým vrstvením molekulárních částic zvenčí,
vkládáním stavebních částic mezi již existující vrstvy uvnitř krystalu.

V obou případech dochází ke změně tvaru i hmotnosti krystalu. Tyto procesy lze vysvětlit čistě chemickými reakcemi mezi krystalem a okolním roztokem.

V případě pokusu s olejovou bariérou však nastává jiná situace. Krystal nemůže přijímat stavební látky z okolí a nemůže běžným způsobem růst. Přesto dochází k jeho obnově.

"Při ztížených podmínkách poškozeného krystalu se už nejedná o běžnou chemickou reakci, ale o zachování života a identity – tedy určitou formu vědomí."

Krystal tedy uvádí do pohybu vlastní stavební prvky uvnitř sebe sama a vytváří nové uspořádání své struktury. Výsledkem je obnovení původního tvaru při zachování vlastní identity.

Vzniká tak dokonalý krystal ve všech detailech, jen rozměrově menší, ale se stejnou váhou.

Tento proces již nelze označit za růst. Jedná se o vnitřní samo-opravu – regeneraci.

"Je to paměť, vůle, rozhodování – je to život."

Život jako princip obnovy

Regenerace ukazuje na schopnost rekonstrukce a obnovy bez ohledu na velikost. Je to jeden z projevů života.

A tam, kde je život, je vždy přítomna také určitá forma vědomí.

Růst a regenerace patří mezi základní projevy života. Jejich podoba se sice mění při přechodu do vyšších řádů existence, ale samotné síly růstu a obnovy zůstávají stále přítomné.

Život je ve svých projevech všudypřítomný.

V dalším článku se proto podíváme na tyto samo-opravné procesy u rostlin a zvířat, abychom následně ve třetí části mohli pochopit mechanismy regenerace u člověka.

Sámo Fujera

Text patří do série článků Jaká je skutečnost, která přibližuje ověřené vědecké poznatky a jejich skutečný dopad na každodenní život a ukazuje širší souvislosti, které často zůstávají opomíjeny.