Regenerace – samo-oprava života v rostlinách a živočiších II.část

Schopnost regenerace se neprojevuje pouze u krystalů a nerostné říše. 

Stejná síla samo-opravy působí i v rostlinách a živočiších, i když v odlišných formách. 

Tento článek ukazuje, jak se s rostoucí složitostí života proměňuje způsob regenerace a jaké zákonitosti můžeme v přírodě pozorovat.

Život a jeho projevy ve vesmíru, včetně naší planety, jsou pro dnešního člověka často méně uchopitelné než v minulosti. Jak je to možné, když moderní člověk disponuje tak "dokonalými" přístroji a nástroji pro zkoumání vesmíru i nejmenších částic hmoty?

Technologie, které dnes používáme, sice rozšiřují naše pozorovací schopnosti, ale zároveň je také ohraničují a tím i omezují.

Naši předci díky svému pozorování přírody odhalili, že veškerá hmota – včetně člověka – se skládá z okem neviditelných, vnitřní silou uspořádaných a propojených částic hmoty – atomů.

Ano, jejich poznání skutečnosti bylo omezené. Dnes díky přístrojům a pokročilé matematice pronikáme k ještě menším částicím a do hlubin, o kterých se našim předkům ani nesnilo. To však nic nemění na tom, že přemýšleli logicky a ukázali nám směr poznání.

Na jejich základech pokračujeme dál. Někdy však zapomínáme, že jsme ve většině případů pokračovateli, nikoli prvními objeviteli. V takovém zapomnění se může objevit určitá slepota – a bez přemýšlení pak můžeme odhodit poznání, které má pro lidstvo velkou hodnotu.

Jedním z takových případů je i samo-oprava – regenerace.

Dnes už mimo úzký okruh specialistů téměř nikdo nepřemýšlí o regeneračních schopnostech krystalů, o nichž byla řeč v první části článku. Právě tyto jevy však mohou člověku připomenout sílu života a inteligence působící v celém vesmíru, nejen v biologických systémech.

Už v nerostné říši je možné pozorovat mocnou sílu regenerace.

Nyní se zaměříme na říši rostlin a její regenerační možnosti.

Regenerace v rostlinné říši

Pokud pozorně zkoumáme rostliny, můžeme u nich pozorovat stejně mohutnou sílu samo-opravy, i když v poněkud odlišné formě než u krystalů.

Rostliny obvykle nenahrazují oddělenou část přesně totožnou částí. Například strom nevytvoří novou větev přesně v místě, kde byla oddělena. Přímé náhrady jsou schopny především vývojově jednodušší jehličnany a do určité míry také stélkaté rostliny.

V rostlinné říši převládá princip nepřímé regenerace. Zachovává se druh a přibližná podoba ztracené části, ale nová část vzniká v blízkosti rány nebo na jejím okraji, nikoli přímo v místě řezu či zlomu.

Dokud zůstává zachován kořenový systém, může mocná síla regenerace vytvořit znovu celou rostlinu nebo strom. Druh je zachován a často i posílen, i když výsledná podoba rostliny může být odlišná.

Tak můžeme v celé rostlinné říši pozorovat samo-opravné síly života, které zajišťují jeho pokračování a zachování.

Regenerace v živočišné říši

Podívejme se nyní do živočišné říše, kde se síla regenerace objevuje v dalších – často překvapivých – podobách.

Regenerace je přirozenou vlastností všeho živého. Samotná schopnost samo-opravy je obecná, její forma se však liší.

• Krystaly se mohou obnovit do původní, nezměněné podoby.

• Rostliny se regenerují do podoby přibližné.

• U živočichů se objevuje určitá zákonitost samo-opravy.

Se zvyšující se složitostí organismu totiž obvykle klesá schopnost úplné regenerace.

V nižší živočišné říši se regenerace projevuje téměř neomezeně. V mikroskopickém světě prvotních forem života neexistují pojmy, které běžně spojujeme se smrtí. Oddělená buňka může vyrůst v plnohodnotného jedince – nic není ztraceno ani zničeno.

Regenerace zde představuje určitou formu pokračování života bez přerušení.

Například u jednoduchých organismů může každá oddělená část vyrůst v nového jedince. Podobně u některých živočichů může oddělená část těla znovu vytvořit celý organismus.

U složitějších živočichů však dochází k postupné změně. Regenerace zůstává silná, ale organismy již podléhají stárnutí a zániku.

Ještě vyšší organizace živočichů – například raci, pavouci nebo ještěrky – dokážou obnovit pouze určité části těla, například končetiny nebo ocas. U některých druhů, například u tritonů, může dojít dokonce k obnovení oční čočky.

Regenerace a odpovědnost života

Z uvedených příkladů lze pozorovat zajímavou zákonitost. S vyšší organizací života přicházejí větší schopnosti přizpůsobení, učení a ochrany sebe sama.

Spolu s tím však ubývá schopnost úplné regenerace. Zatímco u jednoduchých forem života může dojít k obnově celého organismu, u složitějších forem se regenerace omezuje pouze na některé části.

Jako by se síla života postupně přesouvala z úplné ochrany do větší samostatnosti jedince.

S rostoucí složitostí organismu přichází také větší schopnost rozhodování, rozlišování a učení. Život tak postupně přenechává část odpovědnosti samotnému jedinci.

Z těchto pozorování vyplývá, že život v sobě nese určitou formu inteligence.

U nejjednodušších forem života zajišťuje téměř úplnou ochranu před zánikem. S rostoucí složitostí organismů však přibývá svobody jednání i odpovědnosti za vlastní existenci.

A právě zde se otevírá pohled k nejvyššímu řádu živých bytostí – k člověku.

I zde však můžeme objevit překvapivé možnosti samo-opravy a regenerace, které si ukážeme v další části.

Sámo Fujera

Text patří do série článků Jaká je skutečnost, která přibližuje ověřené vědecké poznatky a jejich skutečný dopad na každodenní život a ukazuje širší souvislosti, které často zůstávají opomíjeny.