Nemoc nemusí být vždy pouze selháním organismu. 

Někdy může být přirozenou reakcí těla na proměnlivost života a prostředí. 

Tento článek ukazuje, jak organismus prostřednictvím nerovnováhy hledá novou stabilitu a přizpůsobuje se změnám.

Mnoho lidí se domnívá, že nemoc je vždy pouze selháním organismu. Něco se pokazilo, něco přestalo fungovat správně a tělo je třeba co nejrychleji opravit.

Ale co když je skutečnost někdy jiná?

Co když některé stavy, které označujeme jako nemoc, nejsou selháním organismu, ale jeho přirozenou reakcí na proměnlivost života?

Život kolem nás se neustále mění. Mění se počasí, prostředí, strava, psychické prožívání i životní okolnosti. Tato dynamická proměnlivost působí na každý živý systém.

Organismus člověka není výjimkou.

Aby si tělo udrželo stabilitu, musí na tyto změny reagovat. Někdy velmi jemně, téměř nepozorovaně. Jindy výrazněji – a právě tyto výraznější reakce často nazýváme nemocí.

Přirozená cyklická nerovnováha

Existuje stav, který můžeme nazvat přirozenou cyklickou nerovnováhou.

Je to proces, při kterém organismus reaguje na proměny prostředí a života tím, že na určitou dobu naruší vlastní stabilitu. Tato nerovnováha však není destruktivní. Naopak je součástí samo-opravných procesů organismu.

Tělo v takové chvíli aktivuje vnitřní programy, jejichž cílem je obnovit rovnováhu a vytvořit novou, silnější stabilitu.

Z tohoto pohledu mohou být některé stavy, které běžně označujeme například jako respirační choroby, ve skutečnosti přirozenou reakcí organismu na dynamickou proměnlivost života.

Organismus se prostřednictvím těchto procesů přizpůsobuje novým podmínkám.

Dynamická proměnlivost života

Život není statický. Vše se neustále proměňuje.

Mění se roční období, mění se prostředí, mění se naše psychické stavy i životní situace. Tyto změny přinášejí nové podněty a nové nároky na organismus.

Každá změna znamená určitý zásah do dosavadní rovnováhy.

Tělo proto musí reagovat.

Někdy stačí drobné úpravy vnitřních procesů. Jindy je reakce výraznější a člověk ji začne vnímat jako nepohodu nebo nemoc.

Ve skutečnosti však může jít o proces hledání nové stability.

Hledání silnější rovnováhy

Organismus není pasivní. Je to živý systém vybavený schopností samo-opravy a přizpůsobení.

Když se změní podmínky života, tělo se snaží vytvořit nové nastavení, které bude odpovídat novým okolnostem.

Tento proces někdy vyžaduje dočasné narušení dosavadní rovnováhy.

Organismus se tak zbavuje starých zátěží, přizpůsobuje se novým podmínkám a připravuje se na další období života.

Z tohoto pohledu může být nerovnováha nejen problémem, ale také impulsem k obnově a posílení organismu.

Co z toho plyne pro člověka

Pokud porozumíme těmto procesům, můžeme se na své zdraví dívat jinak.

Ne každá nerovnováha je nepřítel. Ne každá reakce těla znamená selhání.

Často jde o projev inteligence života, který se snaží udržet stabilitu a přizpůsobit se změnám.

To však neznamená, že bychom měli zdravotní potíže ignorovat. Znamená to pouze jediné:

Je dobré snažit se pochopit, co nám organismus svými reakcemi sděluje.

Protože lidské tělo není stroj.

Je to živý systém, který se neustále přizpůsobuje proměnám života a hledá novou a silnější rovnováhu.

Závěr

Až na vás příště přijde rýma, chřipka nebo kašel s horečkou, nebojujte.

Nesnažte se za každou cenu potlačit příznaky.

Naslouchejte tělu a podpořte ho v tom, co přirozeně dělá – v očistě a vylučování.

Právě zde se totiž ukazuje rozdíl mezi zdravím, které sílí,
a nemocemi, které zůstávají skryté a projeví se později, když tělu neporozumíme.

Sámo Fujera

Text patří do série článků Jaká je skutečnost, která přibližuje ověřené vědecké poznatky a jejich skutečný dopad na každodenní život a ukazuje širší souvislosti, které často zůstávají opomíjeny.