Past na lidské vědomí

Krátké zamyšlení nad tím, jak neustálý proud informací a digitální technologie ovlivňují lidské vědomí, pozornost a schopnost přemýšlet. 

Text ukazuje, jak roztříštěná pozornost narušuje přirozené myšlení člověka a jak si lze uchovat vnitřní svobodu i skutečný kontakt 
se životem.

Časoprostor a formování lidské mysli

Čas není jen samostatná fyzikální veličina. Bez prostoru neexistuje čas, a proto je nelze ve skutečnosti oddělit. Existuje časoprostor – prostředí, ve kterém se objevuje život, vzniká tvar a probíhá vývoj a to vše v dynamické proměnlivosti, kterou charakterizuje časoprostor (ve kterém se vše odehrává).

V tomto dynamickém poli se utváří nejen podoba věcí, ale také osobnost člověka.

Časoprostor má přirozený lineární pohyb kupředu. Tento pohyb nazýváme vývojem. Mysl člověka je proto formována neustálým tokem zkušeností – získáváním nových informací, prožitků a jejich skládáním do smysluplného obrazu života.

Paměť uchovává vítězství i pády, nálezy i omyly, skutečnost i iluze.
Obraz života se tak s každým dalším okamžikem proměňuje a přetváří.

V lidské mysli přitom vše přirozeně souvisí. Mysl není rozdělena na oddělené části – jedna mysl myslí ve všech rovinách života zároveň.

Roztříštěná pozornost

Jakmile je toto přirozené myšlení narušeno roztříštěnou pozorností, člověk přestává skutečnost uchopovat v souvislostech.

Postupně se zhoršuje jeho schopnost sebereflexe a do popředí vystupuje sebestředný pohled na svět, který se stále více vzdaluje realitě.

Přirozené myšlení je dnes často narušováno proudem krátkých a nesouvisejících informací – zpráv, obrazů nebo videí.
Výsledkem je postupné roztříštění osobnosti.

Velké množství neúplných, často zavádějících informací narušuje mysl jako celek. Člověk může mít pocit vysoké aktivity, ve skutečnosti však postupně ztrácí vlastní životní orientaci.

Důsledkem bývá nemoc, stres, úzkost, deprese nebo pocit marnosti.

Mechanismus informačního chaosu

Základem tohoto procesu je rozptylování pozornosti.

Pozornost je odváděna k neustálým podnětům:

• zážitkům a emocím

• rozdělování společnosti na "my" a "oni"

• strachu o zdraví a budoucnost

• šokujícím zprávám a konfliktům

Digitální prostředí tento proces výrazně zesiluje.

Technologie, které používáme, jsou plné magnetů přitahujících naši pozornost.
Informační toky se neustále větví a rozšiřují.

Zprávy o politice, počasí, sportu, kurzech měn, dopravě nebo různých událostech vytvářejí nepřetržitý proud informací.

K tomu se přidávají skupiny a komunity zaměřené na stále užší zájmy – konkrétní sporty, rodičovství, koníčky, zájmové oblasti.

Nejde o to, že by člověk trávil celé hodiny jednou informací.
Pozornost je strhávána na sekundy a minuty, ale v nekonečném sledu.

Bez dostatečné pozornosti a schopnosti rozlišování se člověk snadno ponoří do nekonečného informačního chaosu.

Člověk v zajetí informačních toků

Postupně se může stát, že pozornost člověka je plně v rukou technologických systémů.

Ty určují:

• čemu věnovat pozornost

• jaké emoce prožívat

• co si myslet

• koho obdivovat nebo nenávidět

Člověk se pak stává spíše pasivním příjemcem podnětů než tvůrcem vlastního života.

Je unavený, neodpočatý a vnitřně prázdný.
Ztrácí přirozený humor, stahuje se ze vztahů a stále více času tráví v informačním prostředí.

Zároveň vzniká paradoxní pocit, že bez technologií je člověk odtržen od reality.

Má dojem, že přichází o "důležité" události a že mu uniká život.

Odtržení od skutečnosti

Lidské vědomí je přirozeně nastaveno na kontakt s bezprostředním okolím – s lidmi, přírodou a prostředím, ve kterém fyzicky existujeme.

Podle této skutečnosti se naše vědomí ladí a utváří.

Pokud je však zaplaveno chaosem vzdálených informací, které člověk sám neprožil, vzniká uvnitř napětí.

Toto napětí postupně nahrazuje skutečný prožitek života emocionálně zabarvenou iluzí.

Člověk pak místo žité reality prožívá proud informací.

Dopad na mysl i tělo

Tělo je připraveno reagovat na skutečné události v našem okolí.
Informační toky však často představují podněty, které s naší skutečnou situací nesouvisejí.

Organismus je přesto zpracovává jako stres.

Dlouhodobé napětí pak:

• oslabuje imunitní systém

• vytváří toxické prostředí v organismu

• přispívá k rozvoji civilizačních chorob

Současně se oslabuje schopnost dlouhodobého soustředění a kritického myšlení.

Člověk ztrácí schopnost udržet pozornost a jeho myšlení se rozpadá do krátkých fragmentů.

Chytrost bez moudrosti

V informačních tocích člověk nepotřebuje hlubší přemýšlení.

Stačí rychlá emoční reakce.

Když se oddělí dlouhodobé kritické myšlení od těchto okamžitých reakcí, vzniká zvláštní paradox:

původní chytrost, která byla založena na moudrosti a zkušenosti, se mění v naučenou hloupost.

Člověk postupně hloupne, aniž by si to uvědomoval.

Svobodná volba člověka

Technologie samy o sobě nejsou zlem.

Problém vzniká teprve tehdy, když člověk ztratí schopnost rozhodovat o tom, jak a v jaké míře je používá.

Každý člověk má možnost volby.

Moudrý člověk využívá technologie jako nástroj, ale nenechá jimi narušit skutečný život a vztahy, které vnímá přímo svými smysly.

Technologie mohou být užitečným pomocníkem.
Nikdy by však neměly nahrazovat samotný život.

Co je důležité si uvědomit

Přílišné ponoření do technologií vytváří roztříštěné vědomí a nesoustředěnou pozornost.

Každé rozhodnutí v životě však vyžaduje soustředění.

Pokud je vědomí roztříštěné, člověk nedokáže vnímat:

• příčiny,

• následky,

• ani dlouhodobé důsledky svých rozhodnutí.

  Chybí vlastní kritické myšlení.

Postupně pak může začít žít ve falešném "přítomném okamžiku".

Skutečný přítomný okamžik totiž nevzniká odříznutím minulosti a budoucnosti.

Vzniká jejich vědomým propojením – uvědomělou minulostí, odpovědnou budoucností a vědomou přítomností.

Sámo Fujera

Text patří do série Reálná psychologie, která hledá skutečné souvislosti mezi člověkem, přírodou a životem a ukazuje cestu k přirozenému zdraví a dobrému charakteru.