Past na lidské vědomí

Čas není jen samostatná fyzikální veličina. Bez prostoru neexistuje čas. Proto je nelze fakticky dělit. Z pohledu skutečnosti existuje časoprostor, ve kterém se objevuje život, a na základě života tvar, vývoj, a to vše v dynamické proměnlivosti, kterou charakterizuje časoprostor (ve kterém se vše odehrává).

Nejen tvar, ale i osobnost člověka je formována v časoprostoru.

Časoprostor má lineární pohyb kupředu – vývoj.

Mysl člověka je tedy formována stálým pohybem vpřed, získáváním navazujících informací, vlastních zkušeností, skládáním jejich smyslu a účelu do smysluplného obrazu života jedince.

Paměť člověka je podkladem uchovávání vítězství, pádů, nálezů, omylů, skutečnosti i iluzí.

Tento obraz života se každým dalším prožitým okamžikem mění a upravuje v žitý stávající obraz života.

V lidské mysli je vše propojováno přirozeně a nedělitelně. Neexistuje v podstatě v lidské mysli rozdělení na různé úrovně myšlení.

Jedna mysl myslí ve všech rovinách života stejně.

Jakmile toto přirozené myšlení narušíme roztříštěnou pozorností, přestáváme uvědoměle uchopovat skutečnost a stáváme se celkově horším člověkem s nedostatečnou sebereflexí ke skutečnosti a s dominujícím sebestředným postojem a názorem mimo skutečnost.

Přirozené myšlení je cíleně narušováno roztříštěním pozornosti na krátké a nesouvisející informace, obrazy nebo videa.

Důsledkem je roztříštění osobnosti. Vysoká míra různorodých, neúplných a lživě zavádějících informací narušuje mysl jako celek (osobnost) a člověk sám má pocit plné aktivity, ale zároveň ztrácí svůj život. Následně trpí nemocemi, stresem, depresemi, úzkostmi a pocitem marnosti svého bytí.

Základem tohoto destruktivního procesu je...

Chcete vědět víc?

Celý text je dostupný po přihlášení v rámci 

registrace.