Tyto otázky se dotýkají duchovní proměny člověka, jeho vztahu k moci, penězům i silám, které ovlivňují náš život.

1. Otázka

Setkala jsem se s modlitebnou, která je tvořena ze tří "PÍ". Největší PÍ je jako vchod a drží stříšku, další dvě menší PÍ jsou uvnitř. Hledala jsem na internetu, jaký je jejich význam, ale nic jsem nenašla. Nevěděl by Sámo, co to znamená? Je to jen moje zvědavost…

Odpověď:
V chrámech a pyramidách starověku se člověk často setkává s myšlenkami vtesanými do kamene. Někdy přímo jako sdělení, jindy nepřímo – ve formě stavby nebo jejích částí.

Až přibližně do poloviny osmnáctého století byli významní stavitelé zároveň duchovně vyspělí lidé. Předávali si mezi sebou tajné vědění a myšlenky pomocí stavebních prvků, symbolů a soch.

Symbol Pí odkazuje na skutečnost skrytou za tímto světem. Jediné místo, kam se člověk může podívat, aniž by se díval do světa, je jeho vlastní nitro.

Velké Pí tedy odkazuje na Jediného – na to, co je mimo tento svět.

Další dvě menší Pí neexistují samostatně, ale vycházejí z toho prvního. Proto jsou vlastně tři.

Starověký výklad zní:

"Jeden Bůh, jeden Dech, jeden Člověk."

Moderně bychom to mohli přeložit takto:

"Až se staneš Člověkem – duchovně vyspělým jedincem – pomocí svatého Dechu dojdeš k Bohu."

Středověké křesťanství tento symbol přeformulovalo do podoby trojjediného Boha – Otec, Duch svatý a Syn.

Původní význam se však postupně změnil. Dech svatý se proměnil v Ducha svatého a Člověk byl přejmenován na Syna. K němu se navíc přidal obraz Ježíše jako jediného Božího syna.

Tím církev ve svém učení uzavřela cestu věřících přímo k Bohu a nahradila Boha sama sebou.

Dnešní vědci vnímají Pí především jako iracionální číslo. I to však svým způsobem stále odkazuje na Jediného za tímto světem.

Jenže chápání vědců – v tomto případě matematiků – je většinou ateistické. Proto jim uniká jeho vnitřní význam.

2. Otázka

Jak prosím správně chápat rčení: "Účel světí prostředky"?

Odpověď:
Toto rčení vznikalo už ve starověku.

Pokud mocní překračovali morální pravidla a tím i Boží zákony, nutili vykladače zákonů a později kněze, aby jejich jednání posvětili nebo je zbavili Božího soudu za přestoupení.

Toto jednání, které je ve své podstatě odsouzeníhodné a nelidské, nejen že přetrvalo celý středověk, ale praktikuje se dodnes – různými mocenskými skupinami, vládami i organizacemi.

Zažíváme to často i na vlastní kůži.

Celosvětová omezení, zákazy, různé poplatky za CO₂ a podobná opatření – to vše se prezentuje jako ochrana člověka nebo planety.

Ve skutečnosti jsou však poškozeni jednotlivci i celé národy – psychicky i ekonomicky.

Pod záminkou ochrany člověka se omezuje svobodná volba.
To je účel.

Prostředkem jsou pak zákazy, nařízení, psychický tlak, manipulace a podobné nástroje moci.

Zvrácená forma rčení "účel světí prostředky" se dnes často skrývá pod jinými názvy, například:

• "vyšší dobro"

• "národní zájem"

• "v zájmu země"

3. Otázka

Proč je na duchovní cestě nejdůležitější měnit svůj charakter?

Odpověď:
Charakter je klíčem k duchovní cestě.

Charakter se skládá z našich myšlenek, pocitů a emocí, které postupně vytvářejí zvyky a závislosti člověka.

Právě zvyky a závislosti jsou však jednou z největších překážek duchovní cesty.

Abychom je dokázali zvládnout a změnit, je potřeba si uvědomit, že zvyky a závislosti jsou pouze důsledkem. Mají svou příčinu.

Tou příčinou je určitý způsob myšlení – určitý vzorec, který je posilován našimi pocity a emocemi.

Duchovní cesta neznamená, že člověk zůstane stejný a získáním něčeho "duchovního" se automaticky promění.

To je omyl většiny lidí.

Skutečná duchovní cesta je opačná. Nejprve se člověk začne měnit – stává se vnitřně připraveným na duchovní zkušenosti – a teprve potom přicházejí skutečné duchovní prožitky.

Pokud člověk pouze potlačuje své zvyky a závislosti a občas se snaží myslet jinak, může dosáhnout jen pseudo-duchovních zkušeností.

Ty pak časem vytvářejí zmatek a komplikují takovému člověku život.

Někdy může dojít dokonce i k narušení psychiky.

Není to však vinou duchovní cesty.

Je to důsledek toho, že člověk zapomněl změnit svůj charakter.

4. Otázka

Duchovní cesta mě zajímá, ale Poznání nebo Osvícení mi nic neříká. Není pro mě duchovní cesta zbytečná?

Odpověď:
Duchovní cesta pro vás určitě zbytečná není.

Je to nauka, která má své etapy. Tou první je pomoci člověku stát se lepším člověkem.

Naučit se mít svou mysl více pod kontrolou a rozšířit pohled na skutečnost.

A to se v běžném životě hodí každému.

Budete-li na této cestě opravdový, váš život bude postupně klidnější a lehčí. Vaše vztahy budou opravdovější a vaše rozhodování moudřejší.

A pak?

Nechte dveře otevřené…

5. Otázka

Četla jsem, že člověk v Poznání ví všechno. Takže může například vyplnit výherní tiket a vyhrát?

Odpověď:
Ano, může.

Ale v Poznání už není nikdo, kdo by měl touhu po výhře.

Je to zcela odlišný stav od mysli běžného člověka.

Člověk v Poznání nenarušuje svými přáními přirozený řád Vesmíru. Je pouze jeho vědomým pozorovatelem.

6. Otázka

Zdá se mi, že náboženství spíš škodí než pomáhá. Nebylo by člověku bez náboženství lépe?

Odpověď:
Určitě nebylo.

Náboženství – a zde můžeme jmenovat například křesťanství – je ve svém základu postaveno na lásce k bližnímu.

Pokud člověk tento základ vezme vážně, může se z něj stát člověk, který pěstuje lásku ke všem lidem bez rozdílu.

Učí se odpouštět, pomáhat druhým, více se radovat z maličkostí a méně závidět či nenávidět. Ochotně se dělí o to, co má. Nekrade a nezabíjí.

Taková je většina obyčejných věřících na své cestě.

Díky nim jsme také vyrostli do podoby naší současné civilizace.

Jako začátek duchovní cesty je tedy náboženství dobrá volba.

Samozřejmě se najdou lidé, kteří náboženství zneužívají. Ale takoví lidé se objevují ve všech oblastech života.

To nás však nesmí vést k ukvapeným závěrům.

Nakonec těch pokleslých lidí bývá vždy méně než těch dobrých. Jen bývají více vidět.

Ale nenechte se tím zmást.

Skutečnost je ve svém základu nakloněna dobru.

Jen se o to musí člověk přiměřeně snažit.

7. Otázka

Jsou peníze zlo?

Odpověď:
Ne, nejsou.

Peníze jsou energie – podobně jako například atom.

Je na člověku, jak s touto energií naloží. Atom může být využit v elektrárně a vyrábět energii pro lidi. Nebo může být použit v bombě a způsobit zkázu.

S penězi je to podobné.

Peníze jsou energií, která vzniká z práce. Pokud se peníze rovnají práci, je mezi nimi zachována rovnováha.

Ve chvíli, kdy se s penězi obchoduje například na burze prostřednictvím akcií nebo investičních fondů, začíná vznikat nerovnováha mezi penězi a prací.

Investor totiž už v této chvíli nepracuje. Peníze pouze přesouvá.

Hodnota peněz však ve skutečnosti vzniká prací někoho jiného.

Pro pracujícího člověka to pak znamená, že jeho odměna za práci je menší, nebo že za stejnou odměnu musí vykonat více práce.

A právě v tomto okamžiku vzniká skutečné zlo.

Peníze nikdy nevydělávají peníze bez újmy práce někoho jiného.

A to by si měl každý rozumný člověk uvědomit, než se pro tento způsob "vydělávání" rozhodne.

8. Otázka

Četla jsem o pokrevních liniích starých rodů – jak na tom lpí a chrání si čistotu své krve. Dokonce jsem narazila i na tvrzení, že Máří Magdaléna má v Evropě, a snad i u nás v Čechách, utajenou pokrevní linii. A prý i Ježíš. Je to opravdu tak důležité?

Odpověď:
Představte si, že to vůbec důležité není.

Je to mýtus starý tisíce let, založený na představě, že se část osobnosti rodičů přenáší na jejich potomky.

Tento pohled vychází z čistě materiální představy, že rodiče vytvářejí nejen tělo dítěte, ale i jeho mysl.

Ve skutečnosti to tak není.

Tělesná podobnost s rodiči vzniká kombinací genů matky a otce. Jedná se tedy pouze o stavební materiál těla.

Duše – tedy vědomé já, které tělo oživuje a po celý život v něm přebývá – je samostatná a nezávislá entita.

V minulém životě mohla tato duše žít na jiném kontinentu a prožívat zcela jiný život.

Přesto však mezi lidmi určité podobnosti existují.

Mohou sdílet podobný způsob myšlení, podobné emoce, zvyky nebo dokonce i určité sklony k nemocem.

Po smrti může duše začít nový život pouze v podmínkách, které odpovídají jejímu předchozímu vývoji.

Proto lidová moudrost říká:

"Svůj k svému."
"Vrána k vráně sedá."
"Stejný stejného si hledá."

Je to vlastně zlidovělá podoba zákona převtělování.

Člověk se často narodí do rodiny, která je mu svým vnitřním nastavením podobná.

Někdy se skutečně může stát, že se duše rodí opakovaně do stejného rodu.

Ale děje se to pouze proto, aby rod posunula kupředu, změnila jeho směr – nebo naopak proto, že sama ustrnula a nemůže se ve svém vývoji pohnout dál.

Není to žádné pevné pravidlo.

Je proto docela úsměvné sledovat rodiče – zvláště ve starých rodech – jak se pyšní svými potomky a vidí v nich sami sebe.

9. Otázka

Můj anděl strážný mi radí, s kým se mám stýkat, s kým ne, a dokonce i co mám nebo nemám jíst. Jak ho mám ještě víc zapojit do svého života?

Odpověď:
Dejte si velký pozor na to, kdo vám ve skutečnosti radí.

Anděl strážný se nezabývá tím, co jíte, a už vůbec ne tím, s kým se setkáváte. To jsou věci, které patří do vaší svobodné volby.

Do těch anděl strážný nezasahuje.

Jeho úkolem je něco jiného.

Anděl strážný pomáhá udržovat svědomí člověka a skrze něj nám dává jemné signály k rozlišování dobra a zla.

Nebude vám říkat, co přesně je dobro a co zlo. Hledání dobra a rozlišení mezi dobrem a zlem je úkolem každého člověka.

Anděl pouze vyvolá vnitřní hnutí – velmi jemné, skoro jako vánek – které vás přiměje znovu se zamyslet nad svým rozhodnutím, i když vám rozum říká něco jiného.

A pak vám takříkajíc drží palce, abyste své rozhodnutí zvládla správně.

10. Otázka

Existuje vliv Měsíce v úplňku na člověka, nebo je to jen mýtus?

Odpověď:
Zkusme se na to podívat z trochu jiného úhlu, aby to bylo lépe pochopitelné.

Jestliže síla Měsíce dokáže pohnout mořem a vytvářet příliv a odliv, je zřejmé, že jde o energii, která ovlivňuje napětí ve vodě.

A protože lidské tělo je z velké části tvořeno vodou a krev je svým složením velmi podobná vodě mořské, je pravděpodobné, že tato síla působí i na člověka.

Věda tento jev zkoumala, ale výsledky byly neprůkazné.

Proč?

Protože každý člověk je jiný.

Nejen svými otisky prstů nebo DNA, ale i způsobem, jakým vnímá děje, které se kolem něj odehrávají.

Například právě působení Měsíce na lidskou psychiku.

Pravdou je, že na Měsíc reagujeme všichni.

Ale podle naší psychiky reaguje každý jinak.

Někdo je v době úplňku klidnější a hloubavější. Jiný podrážděný. Někdo je zamlklý, další nemůže spát.

Je to tak různorodé, že věda se svými současnými metodami nedokáže tento jev jednoznačně vysvětlit.

Další otázky, které z tématu vyplynuly

11. Otázka

Co je "svatý dech", o kterém mluví staré duchovní tradice?

Odpověď:
Starověké duchovní tradice často hovoří o svatém dechu. Nejedná se však pouze o obyčejné dýchání.

Dech byl vnímán jako most mezi tělem a duchovní podstatou člověka.

Když člověk zklidní svou mysl a obrátí pozornost do vlastního nitra, dech se stává nástrojem, který ho vede hlouběji do jeho vnitřního světa.

Proto starověké tradice říkaly, že skrze dech může člověk dojít k poznání Boha.

Ne proto, že by dech byl Bohem, ale protože pomáhá člověku vrátit se k sobě samému.

12. Otázka

Co znamená skutečné dobro?

Odpověď:
O skutečném dobru se často mluví v souvislosti s mocí.

Mocní lidé někdy své jednání ospravedlňují tvrzením, že jednají pro vyšší dobro.

Ve skutečnosti však dobro nikdy nevzniká z manipulace, nátlaku nebo omezení svobody druhých.

Skutečné dobro vyrůstá z úcty k člověku a k jeho svobodě.

Pokud je dobro prosazováno silou, přestává být dobrem a stává se pouze nástrojem moci.

13. Otázka

Co je skutečná hodnota peněz?

Odpověď:
Skutečná hodnota peněz vzniká z práce.

Peníze jsou pouze prostředkem, který umožňuje práci proměnit ve směnitelnou hodnotu.

Když mezi penězi a prací existuje rovnováha, funguje ekonomika přirozeně.

Ve chvíli, kdy se peníze začnou oddělovat od práce a začnou vytvářet peníze samy, vzniká nerovnováha.

Tato nerovnováha vždy nakonec dopadá na ty, kteří skutečně pracují.

Sámo Fujera

Tyto otázky patří do série Otázky o duši, která postupně přináší odpovědi na skutečné otázky lidí o smyslu života, mysli a duchovním rozměru lidské existence.