Mnoho lidí považuje moderní medicínu za jedinou cestu k uzdravení. 

Přesto se stále častěji ukazuje, že samotná léčba nestačí. 

Skutečné zdraví souvisí se způsobem života, myšlením a osobní odpovědností každého člověka.

Posledních více než sto let žijeme v přesvědčení, že jediná opravdová léčba je konvenční, alopatická – souhrnně nazývaná západní medicína.

Lidé sice mají určité povědomí o přírodní medicíně, ale ve chvíli, kdy cítí, že jsou vážně nemocní, jde vše stranou a podléhají diktátu konvenční medicíny.

Doslova se stávají otroky západního materialistického způsobu léčby skalpelem a chemickými látkami.

Je to z velké části vlastní nevědomost. Člověk často nehledá jiné možnosti.
Ale je to také lenost, která člověka uvádí do stavu neschopnosti postarat se o sebe sama.

Ležet, přijímat chemické léky, podstupovat nesčetná vyšetření a operace – a říkat si, že takto bojuji s nemocí.

Ve skutečnosti však člověk nebojuje.

Bojuje jeho tělo.

Bojuje s následky operací, s chemicky zatíženým organismem a zapojuje všechny ozdravné mechanismy, které má k dispozici.

A člověk?

Jen leží a strachuje se, jak to dopadne.

Když medicína řeší nemoc, ale ne člověka

Poškozený organismus, oslabený životním stylem a myšlením člověka, převezme do rukou západní medicína.

Neřeší zdraví člověka – řeší nemoc.

Používá invazivní metody, často velmi agresivní, aby nemoc odstranila.
Tělo zatíží svými postupy a čeká, zda se organismus znovu vzchopí.

Pokud ano, říká se tomu účinná léčba.

Pokud ne, použijí se další metody – dokud nějaké existují.

A když pokusy selžou, medicína ustoupí se slovy:

"Udělali jsme vše, co bylo v našich silách."

A má pravdu.
Invazních metod není nekonečná řada.

Když se člověk obrací k přírodní léčbě

Pacient se pak obrací k přírodní léčbě.

Ale už to není člověk na začátku své nemoci.
Je to pacient, jehož nemoc zesílila a jehož organismus je silně oslabený chemickou a operační léčbou.

Má poškozený imunitní systém.
Zhoršené regenerační schopnosti.
Organismus bez energie a živin.

Je to tělo znavené – jako stařec nad hrobem.

A nyní zaznívá výzva:

"Přírodní léčbo, ukaž, co jsi za zázrak…"

Pokud lidé přicházejí k přírodní léčbě až po neúspěchu západní medicíny, přicházejí téměř vždy v mnohem horším stavu, než byli před léčbou.

Takové pacienty je nesmírně obtížné léčit.
Není to však nemožné.

Je však nutné změnit postoj i očekávání.

Nový postoj k uzdravení

Člověk musí připustit, že si za svou nemoc může z velké části sám.

Svým životním stylem.
Svými vztahy.
Svým myšlením.

Nové očekávání

Nemůže čekat další prášek, čaj nebo zákrok.

Musí se sám zapojit do procesu uzdravování.

Přírodní léčba je mocná.
Mnohem mocnější, než lidé tuší.

To, co často selhává, je lidský faktor – člověk.

Nemoc jako zpráva o životě

Běžný postoj dnešního člověka je jednoduchý:

zabavit se nemoci.

Tak ho to naučila západní medicína.

Jenže nemoc není náhodné zlo.
Nemoc často odráží způsob života a myšlení člověka.

Nemoc je upozorněním života:

"Člověče, žiješ a myslíš špatně.
Naprav se."

Zásadní rozdíl mezi dvěma medicínami

Západní medicína

• je zaměřena na nemoc

• používá stejné postupy pro stejné diagnózy

• člověk a jeho život zůstávají stranou

Přírodní medicína

• zabývá se člověkem jako celkem

• jeho životem, vztahy a myšlením

• hledá příčiny nemoci

Hledání skutečných příčin

Přírodní medicína sleduje:

• myšlení člověka

• jeho životní styl

• jeho vztahy

• jeho stravování

Hledá souvislosti mezi životem a nemocí.

A postupně vede člověka ke změně:

• stravování

• myšlení

• chování

Odpovědnost za vlastní zdraví

Přírodní medicína nic nevnucuje.

Pouze radí a doprovází.

Člověk postupně přebírá odpovědnost za vlastní život a zdraví.

Medicína jako velký systém

Západní medicína přerostla v velký ekonomický systém.

Prosazuje patentované léky farmaceutických firem a standardizované léčebné postupy.
Pozornost se často soustředí na nemoc, zatímco člověk jako celek zůstává stranou.

Denně podstupují miliony lidí léčbu pomocí silných chemických látek a invazivních zákroků.

Moderní diagnostické metody – například CT, rentgen nebo další zobrazovací technologie – jsou velmi užitečné, ale nejsou zcela bez rizika.

Západní medicína má vynikající výsledky v akutních stavech a chirurgii.
Tam je její význam nenahraditelný.

Při dlouhodobých a chronických onemocněních by však často mohla větší prostor dostat přírodní medicína a změna životního stylu.

Proč přírodní medicína zůstává na okraji

Přesto přírodní medicína zůstává často na okraji zájmu.

Bývá zpochybňována, zesměšňována nebo představována pouze skrze jednotlivé negativní případy bez širšího kontextu.

A tak si jen málo lidí klade základní otázku:

Kdo je skutečně zodpovědný za naše zdraví?

Přenášení odpovědnosti

Dnešní systém nás učí přenášet odpovědnost na druhé.

Za výchovu – škola.
Za práci – zaměstnavatel.
Za vztahy – druzí lidé.
Za životní prostředí – instituce.
Za život – vláda.

A za zdraví?

Lékař.

Ale skutečnost je jiná.

Za zdraví je zodpovědný především člověk sám.

Tichý hlas přírodní medicíny

Přírodní medicína existuje od počátku lidstva a nikdy nezmizí.

Proč?

Protože v sobě skrývá tajemství dobrého života.

Učí člověka:

• zklidnění

• tichu

• lásce

• radosti

• přátelství

• odpuštění.

Její tichý hlas říká:

"Na každém člověku záleží.
A nikdo nemusí prožít svůj život nadarmo."

Lahodný šepot přírodní medicíny je zvukem přijetí a otevření dveří, které vedou domů všechny znavené a ztracené.

Přírodní medicína je jako slunce, které osvěžuje život.
Je jako vánek, který přináší tichou píseň do lidského srdce.

Ztište se, přátelé,… slyšíte…?

Sámo Fujera

Text patří do série Příroda a člověk, která připomíná, že člověk je součástí přírody a jeho zdraví vzniká ze soužití s jejími zákony.