Nebezpečný lepek - nebo ne?

Lepek je dnes často označován za nepřítele zdraví. 

Tento text se zamýšlí nad tím, zda je skutečným problémem samotný gluten, nebo spíše způsob, jakým moderní člověk 
změnil podobu potravin.

Lepek neboli gluten je rostlinná bílkovina nacházející se ve většině obilných zrn. Především v pšenici, která je v potravinářství nejvíce užívanou plodinou.

V posledních padesáti letech se o lepku mluví čím dál častěji. Objevují se jedinci s trávicími potížemi po konzumaci pšeničné mouky a potravin obsahujících lepek – někdy dokonce i v menším množství.

Jak je to možné, když lidstvo jedlo pšenici a jiná zrna s lepkem po tisíce let a zdravotní stav člověka byl dlouhou dobu stabilní?

Co se děje v trávicím systému citlivého jedince, když zkonzumuje lepek a nastane nežádoucí reakce?

Co se děje v těle při reakci na lepek

Obecně se tvrdí, že trávicí systém člověka není schopen plně strávit lepek, a tak se tomu brání nepříjemnou reakcí.

Do určité míry je to pravda.

Lepek nelze kompletně rozložit – pouze do určité míry.

Nepříjemná reakce však není pouze střevní záležitostí. Je to reakce imunitního systému, který začne útočit na buňky tenkého střeva, kde se lepek právě nachází a kde je vyhodnocen jako nebezpečí.

Tenké střevo se tak stává místem střetu mezi imunitním systémem a lepkem.

Lidé, kteří trpí celiakií – extrémní přecitlivělostí na lepek – pak řeší svůj problém vyloučením glutenu ze svého jídelníčku až do konce života.

Neřeší se však otázka, proč vlastně došlo k nepřátelství mezi imunitním systémem a lepkem.

Odstraní se jeden z aktérů této "bitvy", ale samotný problém zůstává.

Kde nastal zlom

Faktem je, že po tisíce let lidské historie se celiakie téměř nevyskytovala.

Změna nastala ve chvíli, kdy se obilné zrno začalo systematicky zbavovat vlákniny. Objevila se bílá mouka.

Vynikla sladká chuť obilí a produkty byly díky kvašení mnohem nadýchanější.

Bílá mouka byla zpočátku dražší a stala se pochutinou bohatých. Právě mezi smetánkou se začali objevovat první lidé trpící celiakií.

V trávicím systému totiž došlo k zásadní změně.

Bez přítomnosti vlákniny se lepek stal nepřítelem. Zanášel a "zalepoval" tenké střevo.

Vláknina totiž působí jako přirozený kartáč, který pomáhá čistit zbytky lepku z trávicího systému.

Když vláknina chybí, může lepek pronikat stěnou tenkého střeva do krve a vyvolávat zánětlivé reakce.

Imunitní systém na tuto situaci reaguje útokem.

Člověk si tak tuto nemoc do značné míry způsobil sám – odstraněním vlákniny z mouky.

Další změny moderní doby

Nevědomost lidská však nemá hranic.

Před přibližně šedesáti lety byla vyšlechtěna pšenice, která má o padesát procent více lepku než kdykoli předtím.

Od té doby počet lidí citlivých na lepek stále roste.

Dalším problémem je technologická úprava mouky – například chemické čištění, které může měnit vlastnosti lepku a činit jej agresivnějším.

Otázka proto zní:

Může za to samotný lepek?

Nemůže.

Hlavním problémem je způsob, jakým člověk s potravinami zachází.

Rozšířený strach z lepku

Přesto se dnes lidstvu stále více vnucuje představa, že lepek je nepřítelem našeho zdraví.

Bezlepková strava je prezentována jako cesta k lepšímu trávení, větší energii nebo dokonce zpomalení stárnutí.

Není proto divu, že mnoho lidí této představě uvěří.

Současně však vzniká paradox.

Lepek se dnes objevuje v obrovském množství průmyslově zpracovaných výrobků.

Kde všude se lepek nachází

Lepek lze najít například v:

• zpracovaném mase

• uzeninách, salámech a paštikách

• ochuceném mase připraveném na gril

• sladkostech – bonbonech, čokoládách, sušenkách, náplních či polevách

• ochucených nápojích a limonádách

• víně i pivu

• potravinových doplňcích a potahovaných tabletách

• mléčných výrobcích – jogurtech, termixech, kefírech

• tavených sýrech, majonézách či bujónech

• energetických tyčinkách

• žvýkačkách, zmrzlinách nebo chipsech

Lepek je dnes zkrátka téměř všude.

Dvě možné cesty

V této situaci má člověk dvě možnosti.

Buď se vrátit k přirozené stravě založené na minimálně zpracovaných potravinách.

Nebo vyhledávat průmyslově upravené bezlepkové výrobky.

Většina lidí si vybere druhou možnost.

A to je cesta, která zdraví rozhodně neprospívá.

Problém bezlepkových výrobků

Upravené bezlepkové potraviny totiž často obsahují jen velmi málo skutečných živin.

Živiny jsou látky, které živí lidské zdraví.

Je důležité neplést si je s výživovou tabulkou na obalech výrobků.

Ta uvádí například:

• obsah bílkovin

• obsah tuků

• obsah cukrů

To však zdaleka nevyjadřuje skutečnou výživovou hodnotu potraviny.

Tisíce dalších látek důležitých pro lidské zdraví zde uvedeny nejsou – často proto, že v potravině ani nejsou přítomny.

Bezlepková potravina se tak stává spíše hmotou než skutečnou výživou.

Když je problém jinde

Přibližně jedno a půl procenta lidí, kteří mají skutečně silné potíže při konzumaci lepku, trpí především oslabeným imunitním systémem, nedostatkem vlákniny a živin a zároveň oslabeným trávením.

Lepek v tom není hlavním viníkem.

Ve skutečnosti je drtivá většina populace k trávení lepku dobře přizpůsobena a ke svému zdraví ho potřebuje.

Přirozené místo lepku ve stravě

U dětí je dokonce žádoucí, aby se trávicí systém s lepkem postupně naučil pracovat.

Lepek společně se škrobem a vlákninou dodává významnou část živin pro lidské zdraví.

Je součástí důležitých regeneračních procesů v těle.

Vláknina zároveň pomáhá lepku uvolňovat živiny do trávicího systému a zároveň na sebe váže toxické zbytky, které jsou následně vyloučeny z těla.

Slovo přírody

"Jsi mé dítě a já jsem tvá matka. Budeš-li jíst vše v co nejpřirozenějším stavu, jak jsem ti připravila, budeš zdravý a silný. Poslouchej mě.

Jiné hlasy tě povedou k utrpení. Budou znít sladce a mámivě, slíbí ti snadný život a namluví ti, že si věci můžeš dělat po svém – navzdory matce.

A pokud jim uvěříš, mé dítě, já tě nepotrestám. Miluji tě. To ty sám sebe potrestáš ve své nevědomosti a způsobíš si mnoho trápení.

Já však v lásce budu čekat, až se vrátíš domů, do mé náruče. A vzpomeneš si na všechno dobré, co tu pro tebe mám.

Věřím, jako každá matka, že se děti jednoho dne vrátí…"

Sámo Fujera

Text patří do série Příroda a člověk, která připomíná, že člověk je součástí přírody a jeho zdraví vzniká ze soužití s jejími zákony.