Je vědomí skutečně produktem mozku, jak nás učí moderní věda? 

Nebo je jeho zdroj hlubší a bližší, než si myslíme? 

Pohled do historie i současných poznatků otevírá otázku, která může změnit náš vztah k sobě samým.

Je srdce zdrojem vědomí?

Co je to za otázku?

Člověk dnešní doby by nad ní možná jen zakroutil hlavou.

Vždyť je to přece jasné.

Učili jsme se to všichni: vědomí vytváří mozek.

A tím to končí.

Ale opravdu?

Člověk se odjakživa učil od starších a zkušenějších.
Jen se tomu dříve neříkalo škola.

Nebyly jednotné osnovy.
A nebyly vybírány jen informace, které se hodily do jednoho výkladu světa.

Zásadní změna přichází až v polovině 17. století.

Do té doby — tisíce let — byla skutečnost vnímána jinak.

Dnes tomu říkáme mýty a pověry.

A sami sebe nazýváme:

• moderní

• osvícení

• technologičtí

• svobodní

Ale co když jsme jen změnili úhel pohledu?

Srdce v pohledu starověku

Je pozoruhodné, že všechny kultury světa vnímaly srdce stejně:

jako nejdůležitější orgán v těle, spojený s vědomím člověka.

1700 př. n. l.

Srdce je svědkem našeho života i našich činů.
Bez naší vůle rozlišuje dobro a zlo.

Je matkou — původcem našeho lidského vědomí.
Svítí nám na cestu a propůjčuje nám energii života, světlo k žití v tomto světě.

Vědomí člověka si v mozku ukládá vzpomínky a vypěstované zvyky, které pak znovu vyjímá a podle potřeby používá.

Proto Egypťané při balzamování:

• mozek odstraňovali

• srdce zachovávali

330 př. n. l.

Srdce je sídlem duše — vědomí.

Srdce je schopné myslet nezávisle.
A my mu nasloucháme — říkáme mu hlas svědomí.

Srdce nás dokáže kárat, napravovat a vést.

Je zdrojem výživy života —
tepla, světla i vitálnosti těla.

Kdo srdce neposlouchá, tomu srdce onemocní.

200 n. l.

Srdce je ohniště.

Zdroj jeho přirozeného tepla, které oživuje tělo
a dává duši — vědomí schopnost žít v tomto světě.

Jaké dřevo vložíš do ohniště — tak budeš žít.
(jídlo i myšlenky)

Myšlenky dobré jsou jako suché a tvrdé dřevo.
Budou ti jasně svítit na cestě života.
Srdce tvé bude sílit a podrží tě v horších časech.

Myšlenky špatné a sobecké jsou jako mokré a nahnilé dřevo.
Vytvoří jen štiplavý dým, který dusí všechny a nakonec dusí i tebe.

Srdce tvé zeslábne…
a může ti vzít i dar života.

1000–1500 n. l.

Srdce je zdrojem všech dobrých schopností.
Tvoří a udržuje život.
Dává tělu sílu.

Mysli umožňuje existenci.
Učí ji chování, rozlišování dobra a zla.

A přináší porozumění tam, kde rozum selhává.

Srdce oplývá božskou Spravedlností,
která je vždy nad tou lidskou — nedokonalou.

Je nositelem vyšší spravedlnosti.

Obrat k materialismu

Pak přichází zlom.

Polovina 17. století.

Vzniká myšlenka:

"Co nevidím, co neuchopím a co nezopakuji se stejným výsledkem, to neexistuje."

A srdce?

Je zredukováno na:

pouhou pumpu.

Tento pohled přetrvává více než 350 let.

Prasklina ve vědě

A pak přichází zlom.

Srdce není pumpa.

Toto poznání se nepřímo projevovalo již dříve.

Přes veškerý technologický pokrok se člověku dodnes nepodařilo vyrobit umělé srdce, které by spolehlivě udrželo život a skutečně nahradilo srdce lidské.

A je tu ještě jeden zvláštní faktor.

Ve chvíli, kdy dojde k darování srdce, objevuje se až ve čtyřiceti procentech případů přenos vlastností dárce na příjemce.

Jakoby část života toho, kdo odešel, zůstávala dál přítomná v člověku, který srdce přijal.

Z pohledu moderní vědy je to nemožné.

Nebo… se věda mýlí?

Jakoby srdce neslo něco víc než jen funkci.

Nové poznání

Srdce je:

spirálovitý svalový pás — tzv. tkáňový vír

V tomto spirálovitě přeloženém pásu se objevují dva protiběžné rotující víry, které usnadňují uzavírání chlopní.

Plazmový stav tekutiny v krvi je skutečným hybatelem krve v kardiovaskulárním systému.

Tento plazmový stav nazýváme také strukturovaným stavem — EZ.

EZ voda v našem těle je poháněna infračervenou energií z okolí.

Je to elektrický pohonný systém.

Srdce nepumpuje krev.
Krev pumpuje srdce.

EZ voda je součástí našich cév — žil i tepen.

Je záporně nabitá a uvádí do pohybu kladně nabitou objemovou vodu, která tvoří krev.

Takto se krev pohybuje.

Funkce tohoto systému závisí na čtyřech faktorech:

• elektromagnetickém poli

• infračervené energii

• výživě

• a dobrém myšlení

Pokud je náš kardiovaskulární systém těmito čtyřmi faktory vyživován, vše je v rovnováze.

Člověk jako součást systému

První dva faktory neovlivníme plně.

Ale ty druhé?

Ano.

Co jíme.
A jak myslíme.

V přírodě voda přirozeně vytváří víry a proměňuje svou strukturu ve vodu živou — udržující a posilující život.

A tak nepřekvapí, že totéž se děje i v lidském těle.

Světlo v srdci

V krvi máme stopové množství zlata.

Při průchodu srdcem:

vzniká monoatomické zlato → a s ním záblesky světla

Srdce po celý život člověka doslova svítí.

Vědci si tento jev ověřili v laboratorních podmínkách.

Vzali čisté kovové zlato a vystavili ho vysokorychlostním vírům vody.

Při tomto procesu se vždy objevovaly záblesky světla.

Z kovového zlata se stal jemný bílý prášek — monoatomické zlato se zvláštními vlastnostmi.

Jeho úbytek hmotnosti — přibližně 44 % — představuje přechod do buněčných struktur organismu.

A právě proto všechny buňky našeho těla vydávají podobné záblesky.

Spojení s psychikou

Další vědecké bádání odhalilo přímé spojení
mezi srdečními chorobami a duševními poruchami.

Pokud je dlouhodobě narušeno srdce, postupně se objevují psychické potíže a následně i duševní onemocnění.

A stejně tak obráceně.

Pokud člověk dlouhodobě psychicky trpí, nebo je duševně nemocný, začnou se objevovat i choroby srdce.

Tato souvislost je přímá.
A není o ní pochyb.

Dlouhodobý stres.
Posttraumatické stavy.
Náladovost.
Úzkost.
Potlačované emoce.
Nenávist.
Vnitřní napětí.
Neustálé konflikty — nebo naopak útěk před nimi.

To vše postupně a tiše oslabuje naše srdce.

Závěr poznání

Po všech těchto faktech docházíme k jednoduchému závěru:

"Srdce je nejdůležitější orgán v těle."

Doslova každou vteřinu svým světlem rozdmýchává a udržuje život těla i naše vědomí v existenci.

Vědomí vychází ze srdce.
A je ovlivňováno jeho jemným spojením — svědomím.

Mozek je nástroj.

Ukládá vzpomínky.
Vytváří zvyky.
A znovu je používá.

A právě proto lze zvyky měnit, aniž by se měnilo vědomí člověka.

Návrat ke starým pravdám

Středověké obrazy a sochy vyjadřovaly skutečnost:

"Srdce s paprsky, umístěné uprostřed hrudi,
znázorňující podstatu života i směr poznání sebe sama… i Božství."

Modlitba Otčenáš tuto skutečnost zachycuje prostým návodem:

"Vejdi do komůrky srdce svého a tam se modli."

Právě zde je sídlo vědomí člověka.

A právě zde může člověk poznat sebe sama i to, z čeho pochází.

A svědomí…

se znovu stává tichým hlasem, který k nám promlouvá ze srdce.

Poslední zamyšlení

Jak zvláštní je cesta poznání.

A i věda — zdá se — není jen lidským nástrojem.

Možná je nástrojem samotné skutečnosti.

A trpělivost?

Ta patří moudrým.

Až do chvíle, kdy pravda může být vyslovena.

Taková, jaká je.

Sámo Fujera

Text patří do série článků Jaká je skutečnost, která přibližuje ověřené vědecké poznatky a jejich skutečný dopad na každodenní život a ukazuje širší souvislosti, které často zůstávají opomíjeny.