Rodina provází lidstvo od samého počátku. 

V jejím kruhu se formoval člověk, jeho vztahy i celé civilizace. 

Je tedy rodina přežitkem minulosti, nebo naopak základním pilířem lidské společnosti?

Je rodina přežitek?

Lidstvo jako celek prošlo růstem a vývojem doslova v rodinném kruhu.

Přirozená psychická sounáležitost, společná zvířatům i člověku, se v lidské společnosti dále rozvíjela a postupně formovala.

Prvotní skupinová – kmenová sounáležitost se měnila vlivem:

• sbírání zkušeností,

• rozvoje rozumu,

• zvyšujícího se blahobytu,

• a postupujícího sebeuvědomění.

Osobnostní růst jedince způsobil, že se vztahy začaly přesouvat ze skupinové roviny do roviny osobnější.

Jednotlivec si sice nadále uchovával pocit sounáležitosti s kmenem, ale zároveň se rozvíjely mnohem hlubší osobní vztahy.

Na první pohled by se mohlo zdát, že tento vývoj narušuje sounáležitost s celkem.

Jenže opak je pravdou.

Proč vznikla rodina

Jakmile se počet jednotlivců ve skupině zvětšuje, vazby všech se všemi začínají slábnout.

Překročí-li skupina určitý počet členů, dochází přirozeně k odcizení.

Ve velkých skupinách se proto začínají vytvářet menší přirozené celky.

Celek jako takový postupně zaniká.

Rodina však tento problém řeší jiným způsobem.

Rodiny vytvářejí menší přirozené celky, které se vzájemně propojují.

Díky tomu může celek růst téměř neomezeně, aniž by se ztratil pocit sounáležitosti.

Právě díky rodinám se ze skupin a kmenů mohly postupně vytvořit národy.

Rodina jako základ národa

Rodina se stala základní buňkou společnosti.

Rod vytvořil orgán silné sounáležitosti.
A spojením rodů vznikl živý funkční celek – národ.

Národ lze přirovnat ke stromu.

Jeho kmen a větve tvoří rody, které jsou vzájemně propojené.
A kořeny tohoto stromu jsou rodiny.

Aby národ dokázal ochránit sám sebe, vytvořil si:

• svou řeč,

• svou tradici,

• svou kulturu.

Tyto prvky se staly přirozenou ochranou identity každého národa.

Setkávání národů

Historie ukazuje, jak národy postupně rostly a dostávaly se do vzájemného kontaktu.

Předáváním zkušeností se často navzájem obohacovaly.

Pokud však jeden národ začal druhému vnucovat svou řeč, tradice nebo kulturu, nastal jiný proces.

Docházelo k růstu agresora
a zároveň k postupnému zániku národa, který se podřídil.

Zajímavé je, že historie zároveň ukazuje ještě jeden zákon.

Jakmile národ začne pohlcovat jiné národy silou, spustí tím proces vlastního zániku.

Jak je to možné?

A jak s tím souvisí rodina?

Pohlcování národů

Jakmile agresivnější národ prohlásí sám sebe za vzor ostatním, začne prosazovat svou představu fungování společnosti.

Někdy silou.
Jindy ekonomickým tlakem.

Takový proces však postupně ničí:

• tradice,

• řeč,

• kulturu podrobených národů.

Slabší národ je vykořeněn a snaží se přežít přizpůsobením.

Zpočátku to v rodinách není viditelné.

Postupem času však dochází k podvědomému střetu dvou kultur.

Dominantní kultura se cítí nadřazená.
Pohlcená kultura se snaží přežít.

Napětí roste.

Národ v národu

Pohlcený národ se obvykle rozdělí na dvě části.

Menší skupina rodin se vzdá svých kořenů a snaží se splynout s dominantní kulturou.

Vstupuje do smíšených manželství, podnikání či společenských vazeb.

Je to však nejistá a často velmi obtížná cesta.

Většina rodin si vytváří svůj vlastní svět – národ v národu.

Vrací se k tradici, řeči i kultuře svých předků.

Postupně posiluje své rody
a při dostatečné síle se snaží znovu získat samostatnost.

Globální civilizace

Dnešní snahy o vytvoření jednotné globální civilizace – například euro-amerického typu – směřují k:

• jednotné řeči,

• jednotné kultuře,

• jednotnému způsobu myšlení.

Na první pohled to může působit jako pokrok.

Ve skutečnosti to však vede k postupnému zániku rozmanitosti.

Reálná psychologie vychází ze skutečnosti.

A nejviditelnější skutečnost lze pozorovat v přírodě.

Zákon přírody

V přírodě existuje mnoho druhů stromů.

Některé rostou daleko od sebe, protože spolu nedokážou existovat.
Jiné druhy se snášejí a dokonce spolupracují.

Ale každý druh si zachovává svou podstatu.

Jakmile by ji ztratil, zanikne.

Nikdy se jeden druh stromu nepromění v druhý.

Stejný zákon lze pozorovat v celé rostlinné i živočišné říši.

A také u člověka.

Rodina a civilizace

Národ je vrcholem vývoje civilizace.

Civilizace může dlouhodobě fungovat pouze tehdy, pokud mezi národy existuje:

• vzájemná úcta,

• spolupráce,

• a respekt k odlišnostem.

Rozmanitost národů totiž vytváří sílu celé civilizace.

A národy jsou v základu tvořeny rodinami.

Bez rodin by svět tvořily pouze soupeřící skupiny a kmeny.

Nedošlo by k rozvoji člověka ani k vytvoření civilizace.

Závěr první části

Jen rodina dokáže udržet a předávat tradici, řeč a kulturu.

Rodina je pamětí jednotlivce i národa.

Udržuje uvědomění si vlastní identity a hodnot, na kterých národ vyrostl.

Proto každý, kdo útočí na rodinu a její strukturu,
útočí ve skutečnosti na samotnou existenci národa.

Jenže podle zákonů života je to nemožné.

Rodina nikdy nebyla, není a nebude přežitek.

Různé rodiny totiž vytvářejí různé národy.

A právě rozmanitost národů vytváří civilizaci.

Sámo Fujera

Text patří do série Reálná psychologie, která hledá skutečné souvislosti mezi člověkem, přírodou a životem a ukazuje cestu k přirozenému zdraví a dobrému charakteru.