Jak přistupovat k nemocem

Nemoc většina lidí vnímá jako nepřítele, který náhle vstoupil 
do jejich života. 

Proto hledají někoho, kdo je zachrání 
– lékaře, léčitele nebo zázračný lék. 

Existuje však ještě jiný pohled, který může změnit nejen vztah 
k nemoci, ale i k vlastnímu životu.

Existuje vůbec návod?

Copak existuje návod, jak "přistupovat k nemocem"?
A nevytváří tím někdo jen zbytečnou komplikovanost?

Vždyť se to zdá být prosté. Člověk onemocní, zajde k lékaři, popíše své potíže. Lékař provede vyšetření, odebere krev a podle výsledků stanoví diagnózu. Následně nasadí léčbu, pacient ji dodržuje a nemoc odezní.

Takto přemýšlí většina lidí. Zdá se to být rozumné a zodpovědné.

V životě však přicházejí chvíle, kdy tento přístup selhává.
Například ve chvíli, kdy pacient slyší větu:

"Nevíme, co vám je."
nebo
"S tímto už nemůžeme nic dělat."

V takových okamžicích se člověk cítí ztracený a podvedený.

Jak je možné, že v době pokročilé medicíny a technologií neexistuje odpověď? Přesto se to stává.

V této chvíli se pacienti obvykle rozdělí do dvou skupin.

Dvě cesty, které většinou nikam nevedou

První skupinou jsou věrní pacienti

Hledají další a další lékaře. Doufají v lepší diagnózu nebo zázračnou léčbu. Jsou ochotni podstupovat nové a často i rizikové postupy, někdy i za vysoké finanční náklady.

Druhou skupinou jsou hledači zázraků

Navštěvují bylinkáře, léčitele, šamany nebo jasnovidce. Zkoušejí různé doplňky, koncentráty a rady známých, kteří se přes noc stali "odborníky" na zdraví.

Cesty těchto dvou skupin jsou rozdílné, jejich přístup je však stejný.

Nemoc vnímají jako nepřítele, který násilně vstoupil do jejich života. A kolem sebe hledají někoho, kdo je zachrání.

To, co hledají, jim však často uniká – skutečné vyléčení.

Třetí cesta

Existuje ještě jiná cesta.

Je to cesta pro zralé jedince.
Cesta náročná a ne každému dostupná.

Ani tato cesta nezaručuje vyléčení. Přesto může vést k hluboké proměně člověka a někdy i k uzdravení.

Je to cesta návratu ke skutečnosti a k vlastní zodpovědnosti za život i zdraví.

Prvním krokem na této cestě je změna pohledu na nemoc.

Máme stejnou nemoc?

I když je každý člověk jedinečný, na první pohled jsme si velmi podobní. Máme stejné tělo, stejné orgány a podobné biologické procesy.

Proto se zdá, že máme i stejné nemoci.

Tato představa je však mylná.

Na světě neexistují dva lidé, kteří by měli stejnou nemoc.
Existují pouze podobné příznaky.

Stejný průběh nebo stejné projevy ještě neznamenají stejnou příčinu.

Kde hledáme příčinu

V materiálně zaměřeném světě je přirozené hledat především materiální příčiny nemocí.

Pozornost se proto často soustředí na viry, bakterie nebo genetické odchylky. Ty však mohou být mnohdy spíše průvodním jevem nemoci než jejím skutečným počátkem.

Viry a bakterie se tak někdy zaměňují za samotnou příčinu onemocnění, i když mohou být jen součástí procesu, který už v těle probíhá.

Podobně se i "chyby" v DNA označují za původce nemocí, přestože mohou být pouze individuální odlišností od statistického průměru, která sama o sobě ještě neznamená, že člověk musí onemocnět.

Materiální vysvětlení nám tak často ukazuje jak se nemoc projevuje, ale ne vždy dokáže plně vysvětlit proč v životě konkrétního člověka vznikla.

A právě v této otázce se otevírá prostor k hlubšímu pochopení souvislostí mezi životem člověka, jeho myšlením a jeho zdravím.

Co nám říká samotné slovo nemoc

Slovo nemoc samo o sobě naznačuje hlubší význam.

Ukazuje na ztrátu moci nad vlastním životem.

Ne – nemám moc ve svých rukou.

Podobně i slovo choroba v sobě nese myšlenku omezení – chceš jednat, tvořit, být aktivní, ale nemůžeš.

Ztratil jsi moc nad svým životem.

Nemoc jako průvodce

Nemoc není nepřítel, který náhle vstoupil do života člověka.

Je často výsledkem dlouhodobého životního stylu a myšlení, které člověka postupně odvádělo od přirozené rovnováhy.

Někdy se tato ztracenost skrývá v rezignaci na vlastní život. Člověk se věnuje pouze druhým a zapomíná na sebe.

Jindy se skrývá za úspěchem, kariérou a neustálým dosahováním cílů.

Postupně si každý člověk může "vypěstovat" svou nemoc.

Mnoho lidí může mít například rakovinu.
Ale každý má svou vlastní.

Nemoc odpovídá způsobu života a myšlení konkrétního člověka.

Když nemoc promlouvá

Jakmile nemoc získá dostatek síly, začne se projevovat.

Stává se průvodcem života člověka.

Ukazuje mu, že se ve svém životě ztratil.
Že jeho myšlení a jednání ubližuje jemu samotnému i jeho okolí.

Nemoc je svým způsobem ukazatelem s nápisem:

"Člověče, změň se. Tudy cesta tvého života nevede."

Pokud člověk tuto výzvu neslyší, nemoc ho může provázet až do konce života.

Boj s nemocí nebo pochopení života

Většina lidí bojuje s nemocí.

Ve skutečnosti však nebojují s nepřítelem, ale s průvodcem svého života.

S něčím, co jim může ukázat, že se ztratili.

Bojují s přítelem, který na sebe bere část bolesti a utrpení, aby nemocný mohl ještě nějaký čas žít a měl možnost uvědomit si svou vlastní nevědomost.

Bojují s tím jediným, kdo svou tichou a stálou přítomností člověka neopouští a nevzdává to s ním.
S tím, kdo věří, že každý člověk je schopen se změnit – z nevědomého a ztraceného ve vědoucího, který znovu nachází cestu zpět k životu.

Smrt není prohra

Člověk ve skutečnosti neumírá na nemoc.
Jen se nám to tak může zdát.

Nemoc sama o sobě není tím, co bere život.
Člověk jí během let svého života postupně předává svou sílu, svou energii, svou pozornost.

A ve chvíli, kdy už nemá co odevzdat, když se vyčerpá poslední zbytek jeho sil, nemoc ho pouze doprovodí za hranici života – do tiché a milosrdné smrti.

Smrt však není prohra.

Není ani konec.

Je to jen tiché nadechnutí před novým zrozením.

Skutečný smysl života

Život není boj, i když se lidé často snaží jeden druhého o tom přesvědčit.

Život je o lásce a odpuštění.
O souznění a sounáležitosti.

Ne o dokonalé představě života, která splňuje všechny lidské požadavky.

Ale o životě takovém, jaký je – se všemi nedokonalostmi lidí i světa.

Až většina z nás pochopí, že právě láska, odpuštění, souznění a sounáležitost činí člověka i svět lepšími, bude na světě dobře.

Mně i vám… nám všem.

A bez zbytečných sporů o to, kdo má pravdu a kdo je spravedlivý.

Možná pak jednou už nebudou potřeba ani průvodci, kteří nám dnes v podobě nemocí připomínají, že jsme se na své cestě ztratili.

Sámo Fujera

Text patří do série Reálná psychologie, která hledá skutečné souvislosti mezi člověkem, přírodou a životem a ukazuje cestu k přirozenému zdraví a dobrému charakteru.