Jak přistupovat k nemocem

Copak existuje návod jak "přistupovat k nemocem"?

A nevytváří tu někdo jen zbytečnou komplikovanost?

Vždyť je to prosté… Onemocním, zajdu k doktorovi, řeknu mu, jak se cítím, odeberou mi krev, a podle výsledků mi řeknou, co mám za nemoc a nasadí mi přiměřenou léčbu. Já, jako pacient, ji splním a nemoci se zbavím.

Takto přemýšlí běžný člověk a věří, že je to nejlepší přístup k chorobě, jaký může mít. Je to rozumné a zodpovědné.

V životě člověka se však čas od času objevují situace, kdy tento rozumný a zodpovědný přístup selhává. A to při diagnóze – "nevíme, co vám je"…, a nebo – "nemůžeme s tím nic dělat". V těchto případech se člověk cítí ztracený a podvedený.

To přece není možné… takováto odpověď při dnešních možnostech a technologiích… Ale stává se to. Pacienti se v tu chvíli dělí na dvě skupiny.

První skupinou jsou věrní pacienti:

Hledají další a další doktory, u kterých doufají v lepší diagnózu nebo spásné vyléčení. Jsou ochotni platit nebo se podřídit experimentální léčbě s vysokým rizikem dalšího poškození nebo selhání.

Druhou skupinou jsou jedinci, kteří:

Hledají v alternativních směrech. Navštěvují bylinkáře, jasnovidce, šamany a doufají v zázračné vyléčení. Vypijí a požijí vše, aby dosáhli žádoucího výsledku. Nechají si poradit i od příbuzných a známých, ze kterých se přes noc stali "odborníci" na - byliny, doplňky, zdravou výživu, vše řešící vitamíny a koncentráty všeho druhu.

Tyto dvě skupiny pacientů mají rozdílné cesty, ale zároveň stejný přístup.

Nemoc vnímají jako agresora, který násilně vstoupil do jejich životů, a kolem sebe hledají spásnou záchranu.

A bohužel právě to, co hledají, jim stále uniká – vyléčení. Zdá se jim, že jsou prokletí nebo prostě mají osudovou smůlu. Většina z těchto pacientů si neuvědomuje, že existuje ještě další cesta, která nabízí naději – možnost pokusit se vyléčit.

Je to cesta pro zralé jedince. Cesta, která je náročná a málokdo ji dokáže zvládnout. A i přes zvládnutí této cesty není nikde zaručeno, že se člověk své nemoci zbaví. Tato "jiná cesta" není zázračná, i když na konci se pacient může dočkat zázraku – vyléčení. 

Je to cesta návratu ke skutečnosti a znovuobjevení vlastní plné zodpovědnosti za své zdraví i život.

Ale začněme od začátku. První krok je nejdůležitější, neboť od tohoto prvního kroku vše začíná… postupně se přidávají kroky další a člověk nesmí ani jeden vynechat, natož je poplést.

Začíná se jiným přístupem k vlastní nemoci.

Chcete vědět víc?

ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU

A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU