A co za to?
Otázka "A co za to?"
se stala symbolem dnešní civilizace, která téměř vše proměnila v obchod.
Tento článek ukazuje, že zdraví, příroda ani život samotný nejsou výsledkem výměny "něco za něco", ale darem, který člověk může přijmout
– nebo odmítnout.
Obyčejná otázka, kterou člověk vysloví vždy, když je mu něco nabízeno.
Dávno jsou pryč dětská léta, kdy jsme od rodiny něco
dostávali a stačilo říci prosté "děkuji".
Bez
placení, bez pocitu dluhu a bez myšlenky, že jednou budeme muset
vše vrátit.
Dnes se však zdá, že svět funguje jinak.
Za všechno
se musí platit.
Něco za něco.
Nikdo už nedohledá, kdy se tato myšlenka vynořila ze stínů a
pronikla do lidského myšlení.
Postupně se však rozšířila
téměř do všech oblastí života.
Ze základní myšlenky víry, že Bůh je všeobjímající láska, se v průběhu času stal duchovní obchod:
"Dej Bohu to, co po tobě chce, a on ti dá na oplátku to, co chceš ty."
Někdy.
Také láska mezi lidmi se začala podobat
obchodu.
Už to není společné my.
Rodina se
někdy mění v jakousi společnost s ručením omezeným –
smlouvy, povinnosti, sankce a soudní spory.
Opravdová láska a dávání bez očekávání se postupně vytrácejí.
Obchody beze smluv dnes téměř neexistují.
Součástí
každé smlouvy jsou sankce a pojistky.
Už dávno je zapomenuté poctivé podání rukou,
které bývalo silnější než jakákoli smlouva.
A ještě
hlouběji v minulosti zůstalo odpuštění, když
se věci nepovedly tak, jak měly.
Myšlenka "nic není zadarmo"
Myšlenka "nic není zadarmo" pronikla dokonce i do oblasti zdraví.
Kdysi byl lékař placen za to, že člověka udržuje při
zdraví.
Dnes je lékař často placen za boj s
nemocí.
A když se vede válka, něco to stojí.
"Zdraví není zadarmo."
V dnešní době se zdá, že aby si člověk vybojoval zdraví,
musí být především majetný.
I když existuje zdravotní
pojištění, mnohé účinné léky nebo terapie jsou dostupné jen
těm, kteří si je mohou dovolit.
Čím těžší nemoc, tím nákladnější léčba.
Obchod se zdravím kvete – a člověk to začíná považovat za normální.
Něco za něco je přece všude.
Nebo je to jinak?
Nežije člověk jen v iluzorní bublině, kterou si sám vytvořil?
Existuje jiná skutečnost, kterou možná přehlížíme?
Hledání skutečnosti
Pokud chce člověk odhalit skutečnost, musí začít od začátku – bez naučených předsudků.
Když Bůh stvořil nebe a zemi, stvořil také člověka, aby na zemi žil.
Tato myšlenka je pro materialisticky smýšlejícího člověka
často nepřijatelná.
To však neznamená, že nemůže číst
dál a čerpat z praktických rad, které následují.
Proč Bůh stvořil svět?
Čeká za to vděčnost?
Něco na oplátku?
Ne.
Stvořil jej z lásky ke svému stvoření.
Nastavil pravidla zachování života, ale tato pravidla člověka
neomezují.
Člověk má totiž svobodnou volbu.
Může dělat téměř cokoli.
Pokud však tato pravidla překročí, důsledky ponese sám.
Nikdo
ho nemusí trestat.
Boží pravidla
Někdo může namítnout:
"Jak mám dodržovat pravidla, která neznám?"
Boží pravidla jsou zakódována:
v přírodě,
i v samotném člověku.
To, že je lidé nehledají, je jejich svobodná volba.
To, že věří materialistickému pohledu na svět, je jejich svobodná volba.
To, že nepřemýšlejí sami za sebe, je také jejich svobodná volba.
Nevědomost je jednou z voleb současné civilizace.
Co Bůh dal člověku
To, co Bůh stvořil, je dokonalé.
Dal člověku vše, co bude kdy potřebovat:
k životu
i ke zdraví.
A co za to chce?
Vůbec nic.
Dělá to z lásky ke svému stvoření.
Co udělal člověk
Voda je zdarma – člověk ji zavedl do trubek a prodává.
Země je zdarma – člověk ji oplotil a prodává.
Lesy, plody a nerostné bohatství jsou zdarma – člověk je prohlásil za své a prodává.
Člověk dokonce bere přirozené potraviny, ničí jejich podstatu a prodává průmyslové náhražky, které nazývá jídlem.
Překračuje přirozená pravidla života, aby nasytil chamtivost.
A tak si lidstvo často způsobuje své utrpení samo.
Člověk zotročuje především sám sebe.
Bůh s tím nemá nic společného.

Cesta zpět
Přesto je láska stvoření stále přítomná pro toho, kdo ji dokáže vnímat.
Lidstvo má stále možnost najít cestu zpět.
Změnou myšlení.
Změnou chování.
Jedním z prvních kroků může být změna jídelníčku.
Vzít to, co je skutečné, přirozené a plné života.
Sníst to – a pocítit návrat zdraví.
Skutečného zdraví.
Nikdo po člověku nechce víru ani vděčnost.
Ty mohou
přijít jen z vnitřního přesvědčení.
Boží potraviny s neobyčejnými účinky
Pšenice – zrno
upravuje trávení
má vysoký obsah minerálů a vitamínů ničících rakoviny
Pohanka – zrno
reguluje krevní srážlivost
vrací pružnost stěnám cév
posiluje imunitní systém
Žito – zrno
pomáhá při hemoroidech
posiluje imunitu
působí proti zácpě a vnitřní horečce
upravuje střevní činnost
Kukuřice – zrno
posiluje kosti a páteř
je vhodná proti depresivním stavům
upravuje hladinu krevního cukru
Ječmen – zrno
působí proti stárnutí
podporuje tvorbu kolagenu
obnovuje chrupavku a kloubní mazivo
působí protizánětlivě
Oves – zrno
obnovuje tkáně a svaly
je velmi vhodný pro regeneraci po těžkých nemocech
zlepšuje náladu
stabilizuje nervový systém
zmenšuje otoky
Čočka
snižuje cholesterol
je vhodná při neurózách
podporuje obnovu buněk
posiluje kosti
Fazole
posilují srdečně-cévní systém
chrání ledviny a močový měchýř
Cizrna
zlepšuje funkci orgánů
je důležitá při vývoji a regeneraci organismu
chrání slezinu a slinivku
Hrách
je vhodný při těžké nemoci, fyzickém vyčerpání i psychickém vypětí
obnovuje buňky a vrací vitalitu
působí proti stárnutí a degeneraci
Pokud k těmto potravinám přidáte:
zeleninu
semínka
ořechy
byliny
zdraví už klepe na dveře.
Pak už zbývá jen naučit se vařit přirozenou stravu.
Možná se časem člověk zbaví i nevědomosti.
V přírodních potravinách není jen soubor živin.
Je v
nich také něco, co věda zatím neumí plně popsat.
Energie života.
Energie, kterou lze nazvat také láskou a odpuštěním.
Každé sousto může člověka měnit –
v lepšího
člověka, než byl včera.
A Bůh?
Je z člověka šťasten... a nic za to nechce...
Sámo Fujera
Text patří do série Příroda a člověk, která připomíná, že člověk je součástí přírody a jeho zdraví vzniká ze soužití s jejími zákony.