Vnitřní revoluce

Skutečná revoluce nezačíná na ulicích, ale v mysli člověka.

Běžný člověk dnes žije svůj život každý ve své bublině.
V zajetí návyků, omezených zkušeností a diktovaných informací – vybraných (kdo ví kým), vytržených ze skutečnosti a často založených na cílených lžích.

Mnozí lidé se s tímto výběrem natolik ztotožní, že se pro ně stane jedinou pravdou jejich života.

Nechtějí a neumí přemýšlet sami za sebe.

Proč také, když je jim neustále opakováno, že omílání předložených informací ze sdělovacích prostředků je jejich vlastním názorem.

Takto je nastavený systém, ve kterém žijeme.

A kdo systému plně podléhá, stává se nesvobodným otrokem.

Nesvobodným proto, že selektivní výběr systémových informací nezpochybňuje v žádném směru.

A otrokem proto, že bez vlastního kritického myšlení dělá vše, co mu systém nadiktuje.

Je problém v systému?

Systém jako takový není špatný.

Ani jiné systémy uspořádání v jiných zemích nejsou v základu špatné.

Problém spočívá jinde.

Je třeba pochopit jednu jednoduchou věc:

systém sám o sobě neexistuje.

Prvotní jsou lidé, kteří se domluvili, že jako nástroj uspořádání mezi sebou budou používat určitý typ systému.

Aby vše fungovalo, vznikne skupina lidí, která systém spravuje.

Jenže člověk je tvor na jedné straně nedokonalý a na druhé straně nesmírně vynalézavý.

Velmi rychle pochopil, že řídit systém přináší výhodu –
moc a zisk.

Jak vzniká zneužití

S mocí a ziskem přichází pohodlnost.

"Jak se mi teď krásně žije…"

Ale také strach, že to jednou skončí.

A tak se systém začne pomalu ohýbat a zneužívat ve prospěch malé skupiny lidí.

Z nástroje dobrého soužití všech se postupně stává nástroj moci proti většině, která chce jen dobře žít – v klidu a v pohodě.

Nakonec tedy není problém systém.

Problém je člověk.

Dokud budou existovat lidé se sobeckými zájmy, bude zneužíván jakýkoli systém.

Dobrá zpráva

Dobrá zpráva je, že takových lidí je vždy menšina.

Možná právě proto se tak hrnou k moci.

Sami dobře vědí, že jejich představy jsou mimo skutečný život většiny lidí.

Jejich život pak provází přetvářka, strach z odhalení, prolhanost a neustálá snaha přesvědčit druhé o vlastní bezúhonnosti.

Z toho vzniká prázdnota života.

Proto nikdy nemají dost.

A proto mají takový strach ze smrti.

Semeno v každém z nás

Buďme ale upřímní.

V každém z nás dříme semeno sobeckosti, moci a pokřiveného charakteru.

Když člověk slepě následuje systém, který ubližuje druhým, a bez kritiky přijímá vybrané informace, stává se inkubátorem tohoto semene.

Ať už se projeví v něm samotném, nebo v jeho dětech.

Zlo nakonec vyklíčí a pokřiví charakter.

Skutečná revoluce

Nejsme bojovníky proti systému.

Ani proti pokřiveným lidem.

Proč také?

Je jich méně než dobrých lidí.

Jen přijímáme výzvu:

• nebýt inkubátorem zla

• naučit se kriticky myslet sami za sebe

• hledat skutečné informace

• probudit v sobě pocit sounáležitosti

• a učit tomu své děti

Protože smysluplný život plný štěstí lze žít pouze v lásce, míru a za rovných podmínek pro všechny.

A to nám nikdo nezařídí.

To si musíme vytvořit sami.

Tady a teď

Teď.
Ve svém vlastním životě.

Tam, kde právě jsme.

Budeme-li to dělat opravdově, staneme se světlem.

A paprsky našeho myšlení, řeči a jednání probudí další.

Jak to nakonec dopadne?

Záleží jen na tom, kdy si to uvědomí více lidí.

Protože dobrých lidí je většina.

Vždy to tak bylo.

A vždy to tak bude.

Sámo Fujera

Další zamyšlení naleznete v sekci Články.