Věřme, bude líp

Dnešní svět je plný paradoxů.
Možná ale právě díky nim znovu objevíme jednoduché věci, 
které dávají životu smysl.

Dnešní svět je plný paradoxů.

Lékárny se za posledních sto let proměnily ve velké obchody. Jejich počet se znásobil a léků či doplňků slibujících dokonalé zdraví je nepočítaně.

A skutečné zdraví lidí?

Je horší než před sto lety.

Objevily se supermarkety, jejichž zboží se už nepočítá na stovky druhů, ale na desetitisíce.

Potraviny a nápoje z celého světa. Na první pohled ráj na zemi.

Jenže za krásnými obaly a výhodnými slevami se často skrývá množství chemických úprav, které zdraví člověka spíše ničí.

Vyžadujeme komfort a stálou příjemnou teplotu, ať jsme kdekoliv.

Klimatizace máme doma, v autech, v kancelářích i na úřadech.

Je to příjemné.

Ale že nám to oslabuje imunitní systém a že jsme nemocnější než dříve – to často nevidíme.

Jsme technicky vyspělá civilizace.

Ale někteří odborníci si neumí k snídani udělat ani míchaná vajíčka.

Na sociálních sítích se zviditelňují lidé se stovkami tisíc "přátel", ale ti samí lidé se ve svém životě cítí osamělí nebo nedokážou vést obyčejný rozhovor z očí do očí.

Dříve děti běhaly venku a bavily se samy.

Dnes mají děti organizované kroužky pod odborným vedením.

A přesto stále častěji trpí úzkostmi, psychickými problémy nebo depresemi.

Lidé spolu přestávají mluvit.

A téměř si toho nevšimli.

Místo rozhovorů používají zkratky a naučené fráze.

V obchodě u pokladny už málokdy zazní:

"Jak si přejete platit, prosím?"

Místo toho slyšíte jen:

"Kartou nebo hotově?"

Na otázku "Kartičku?" si musíte sami domyslet, že se pokladní ptá na slevovou kartu.

Je tak normální mluvit ve zkratkách, že to už nikomu nepřijde zvláštní.

V kavárnách lidé sedí u jednoho stolu.

Ukazují si fotografie na telefonech, prohlížejí sociální sítě nebo se fotografují.

Místo aby si opravdu povídali.

Mladí se někdy dívají na starší s pohrdáním.

Protože nemají nejnovější telefon, značkové oblečení nebo nemluví "cool".

Přitom si neuvědomují jednu jednoduchou věc:

Nebýt těch "starých" lidí, neměli by dnes to, co mají.

Přes všechny technologie a vzdělání je dnes svět často slepý, hluchý a nevědomý.

Možná více než kdy dříve.

Naštěstí slepota, hluchota a nevědomost nejsou trvalým stavem.

Jsou naučené.

A člověk se může znovu naučit vidět, slyšet a rozumět.

Svět není v koncích.

I když to tak někdy může při letmém pohledu vypadat.

Touha člověka po naplnění je totiž nekonečná.

A když se člověk snaží naplnit technologiemi místo skutečným životem, začne se cítit stále osamělejší.

A právě samota je oheň, který probouzí touhu po změně.

Člověku začne docházet, že:

• mít několik skutečných přátel je více než tisíce sledujících na sociálních sítích

• říkat "dobrý den" a "prosím" je víc než všechny slevové karty

• připravit někomu jídlo s láskou je víc než pizza z mikrovlnky

• jít do přírody a zahřát se u ohně je víc než sedět doma u televize

• starat se o své zdraví je víc než nekonečně nakupovat léky

• a několik poctivých potravin může přinést větší radost než "výhodný nákup" chemických výrobků

Svět je takový.

Musí vyzkoušet všechno, aby poznal, co je dobré a co špatné.

Co pomáhá.

A co škodí.

Nakonec je možná všechno v pořádku.

I chyby nás totiž učí.

Zkušenost je nepřenosná.

Každý z nás musí život prožít sám.

A tak žijme, přátelé, jak nejlépe dovedeme.

Nebojme se o sebe.

Ani o svět.

Svůj život máme ve svých rukou.

A svět?

Ten si poradí...

Sámo Fujera

Další zamyšlení naleznete v sekci Články.