Proč se stáváme oběťmi technologií

Moderní technologie slibují spojení lidí a nekonečné možnosti. 

Přesto se stále častěji stává, že místo skutečných vztahů 
vytvářejí závislost, pohodlnost a ztrátu přirozeného myšlení.

 Zamyšlení nad tím, proč se člověk dobrovolně stává obětí technologií.

Napadlo vás někdy, proč nás technologie tak fascinují a vtahují do sebe?

Proč se nám na sociálních sítích nabízí tisíce přátel, ale přitom nemáme jediného skutečného kamaráda?
Proč raději vedeme každodenní hovory přes telefon, než abychom se jednou za čas opravdu sešli a popovídali si?
Proč dokážeme hodiny hledět na obrazovku počítače, zatímco vedle nás sedí někdo blízký bez povšimnutí?
Proč se dokážeme otevřít na chatu, ale z očí do očí nám to nejde?

Proč?

Jsme snad předurčeni splynout s technologiemi a odložit své plné lidství jako přežitek?

Je tu tolik otázek, na které jen těžko hledáme odpověď…

A přece odpověď existuje. Byla tu vlastně od začátku. Jen člověk, opojen novou hračkou, ji nehledal – a pokud na ni narazil, nepřipustil si ji.

Pravda totiž není vždy příjemná.

Člověk si v rozvoji sebe sama i celé civilizace postupně vypěstoval pohodlnost a lenost. Možná to zní překvapivě, ale tyto dvě vlastnosti nejsou člověku přirozené. Přicházely pomalu s výdobytky civilizace.

Nejprve si člověk ulehčoval život ohněm, později hospodařením, chovem zvířat nebo kolem.

Život lidí v dávné minulosti byl nesmírně těžký. Každý vynález byl ulehčením života – možností žít o něco lépe a více se věnovat vztahům, které tehdy stály hned za samotným přežitím.

Ochota podělit se o to lepší byla přirozenější.

Poté přišla průmyslová revoluce. Slibovala méně dřiny, více bohatství pro každého, kdo chce pracovat, méně existenčních problémů a více času na vzdělání i radost ze života.

A jak to dopadlo?

Ti, kdo byli bohatí, ještě více zbohatli.
Chudí zůstali chudí.

A mezi těmito dvěma světy se zviditelnila třetí skupina – střední třída.

Systém funguje stále podobně.

Nejprve nové technologie používají bohatí, aby ještě více zbohatli.
Pak se k nim dostane střední třída a ze zbytků, které zůstaly po bohatých, mírně zbohatne i ona.

A nakonec se technologie dostanou k chudým lidem.

Ne však jako nástroj k růstu, ale jako nástroj zábavy.

A zábava má jediný účel – zapomenout, že je člověk chudý.

Závislost, kterou si člověk vypěstuje používáním moderních technologií, drží jeho mysl v nevědomosti.

Nevědomost a závislost vytvářejí pohodlnost a lenost.

Tak žije většina lidí.

Postupně si vypěstovali tyto nepřirozené vlastnosti a každý den si jimi narušují život, aniž by si toho všimli.

Proč se tak rozmohly sociální sítě?

Člověk se může cítit odstrčený a bezvýznamný. Místo práce na skutečných vztazích je jednodušší připojit se k nějaké skupině a mít "mnoho přátel".

Že to nejsou skuteční přátelé?
Že se s většinou z nich nikdy nesetkají?

Kdo by na to myslel.

Hlavně že přicházejí lajky, že můžeme ke všemu vyjádřit názor a že o nás ví mnoho dalších. Technologie se navíc stále připomíná příjemným zvukem dalšího komentáře.

Držíme se navzájem v šachu.

Měníme názory podle lajků a toužíme být oblíbení. Někdy až tak, že zapomeneme na skutečné lidi kolem sebe.

Jak pohodlné je kdykoli komunikovat s kýmkoli – třeba v autobuse nebo na toaletě – bez ohledu na to, jak daleko je.

Setkání tváří v tvář se dostává na okraj zájmu.

Nevnímáme řeč těla, která nás dříve ladila jeden na druhého. Není důležitá osobní přítomnost, podání ruky, polibek na přivítanou ani objetí, které odjakživa tvořilo skutečné vztahy.

Dnes často stačí smajlík.

Člověk pod rouškou nekonečných možností přestává přemýšlet a ztrácí logický rozum.

Schopnost kriticky zkoumat téměř mizí. A jediné, co tím posilujeme, je opět lenost.

Proč přemýšlet, když stačí zadat otázku a internet okamžitě odpoví?

A je ta odpověď pravdivá?

To je přece logické… Tak byl internet vytvořen. Nebo ne?

Kdo by to zkoumal. Vždyť to používá každý.

Pohodlnost a lenost – nepřirozené vlastnosti, které si člověk sám pěstuje.

Sám sebe uvádí do nevědomosti.
Sám si rozbíjí skutečné vztahy jejich náhradou na sítích.
Sám si vytváří závislost na technologických krabičkách z plastu s barevnou obrazovkou, kde skutečný svět znamená čím dál méně.

Sám se rozhodl nepřemýšlet.

Nepoužívat logický rozum.

Nekriticky zkoumat.

A přitom po něm to vlastně nikdo nechce.

Nevědomě, s nevyřčeným souhlasem, odevzdává člověk každý den svůj rozum i své skutečné vztahy technologiím.

Ony se postarají.
Ony to udělají lépe.

Stačí se jen přihlásit.

Jak pohodlné.

Sámo Fujera

Pokud vás toto zamyšlení oslovilo, můžete si přečíst i další texty v sekci Zamyšlení.

Další zamyšlení:

→ Moderní svět
→ Spěch
→ Kdysi, dnes a zítra