Přirozené cykly, chléb a láska
Dějiny lidstva se pohybují v cyklech.
V časech ztráty se vždy znovu rodí lidé, kteří hledají Pravdu.
V dávných dobách lidé s opravdovostí studovali svět a hledali Pravdu.
Pod tímto slovem se skrývaly střípky poznání o fungování světa – o propojenosti života, o člověku, o Bohu a jeho tvoření, o vlivu prostředí, jídla a bylin na lidské zdraví i myšlení.
Z těchto základních otázek se rodily další myšlenky.
Od
Kamene mudrců přes univerzální lék na všechny nemoci až po sen
o perpetuu mobile.
Hledající člověk byl všestranný a svobodný.
Informace nebyly cenzurovány ani svazovány ideologií. Lidé rozvíjeli své teorie, ověřovali je v praxi, prováděli pokusy a dělali závěry.
Obhajoba takových poznatků stála na jednoduchém základě:
měly
sloužit životu – každodennímu i duchovnímu.
A uznání či odmítnutí přicházelo jen od dalších opravdově hledajících.
Ztráta svobody hledání
S končící érou starověku se svoboda hledání začala vytrácet.
Opravdovost byla postupně vytlačována zájmy mocenských skupin, penězi, majetkem, příslušností k církvi nebo k rodovým strukturám.
Svobodné bádání se stáhlo do pozadí.
A přežívá tam dodnes.
I dnes se svobodné vědění často potlačuje. Navzdory slovům o demokracii a svobodě systém podporuje především své vlastní příznivce.
Fakulty vychovávají jednostranné a dogmatické jedince.
A věda si někdy střeží svůj domnělý patent na pravdu.
Opravdový hledající tak jen obtížně nachází prostor pro plné rozvinutí svého poznání.
Cyklus úpadku a obnovy
A přesto není všechno ztraceno.
Dějiny ukazují, že v dobách úpadku se vždy objevují lidé, kteří znovu hledají Pravdu.
Když například v první polovině šestnáctého století ztratila katolická církev duchovní směr a propadala se do požitkářství, objevili se lidé s čistou vírou a hlubokým vhledem.
Nevzdali to.
Nepodlehli systému.
Stali se semenem obrody.
Tyto cykly se opakují stále dokola.
Pokles duchovnosti, lidství a vědění je vždy následován probuzením.
Na skutečné dobro se totiž časem nabaluje balast domněnek, úprav, polopravd a manipulací.
A právě krize nakonec formuje ty, kteří začnou znovu hledat to, co je ryzí.

Náš čas
I dnes prožíváme jeden z těchto cyklů.
Není větší ani silnější než ty předchozí.
Jen má jinou podobu.
Používá jiný jazyk a jiné nástroje.
Proto by dnes strach, zoufalství nebo rezignace neměly ovládat ty, kteří se snaží žít opravdově.
Tyto cykly vždy končí stejně:
znovu nalezením lidskosti,
láskyplnosti,
sounáležitosti.
A hlubším uvědoměním:
kdo jsem
a kam jdu jako člověk.
Kvas a chléb
Právě nyní jste součástí tohoto procesu.
Budete-li opravdově hledající, nemine vás sladké ovoce poznání.
Ale samotné vědění nestačí.
Je třeba ho praktikovat.
To, co se objeví v mysli jako ryzí poznání, je jako kvas.
Náš život je mísa plná mouky.
I kdyby bylo kvasu sebevíc, dokud ho nesmícháte s moukou, chléb nevznikne.
Proto pracujte na svém životě.
Měňte ho.
Buďte dnes lepší než včera.
Ve svém myšlení.
Ve svém jídelníčku.
Ve svém
rozhodování.
Ve svém jednání.
Staňte se dobrým chlebem – voňavým, měkkým a živým.
Otázka života
Nejsme tu jen sami pro sebe.
Každý člověk, který prochází branou smrti, dostává v jednom okamžiku stejnou otázku:
"Kým jsi byl pro druhé, člověče?"
Je dobré si tuto otázku klást už za života.
A často.
Kým jsme pro druhé právě teď?
Výmluvy zde neplatí.
Měří se pouze jediné:
míra lásky,
odpuštění,
nezištné podpory a pomoci.
To je také cesta k pochopení jedné hluboké otázky:
Kdo ve skutečnosti jsem.
Slova mystika
Jeden z křesťanských mystiků po svém vytržení zvolal:
"Nebojte se Boha, neboť On je čistá láska.
Bojte se svých předsudků, polopravd, alibismů, výmluv a lží.
Až je v sobě odhalíte, stanou se pekelným drásáním vaší duše.
Jen bezmezná láska k Otci a lidem vás může zbavit utrpení."
Sámo Fujera
Další zamyšlení naleznete v sekci Články.