Přirozené cykly, chléb a láska

Dějiny lidstva se pohybují v cyklech.
V časech ztráty se vždy znovu rodí lidé, kteří hledají Pravdu.

V dávných dobách lidé s opravdovostí studovali svět a hledali Pravdu.

Pod tímto slovem se skrývaly střípky poznání o fungování světa – o propojenosti života, o člověku, o Bohu a jeho tvoření, o vlivu prostředí, jídla a bylin na lidské zdraví i myšlení.

Z těchto základních otázek se rodily další myšlenky.
Od Kamene mudrců přes univerzální lék na všechny nemoci až po sen o perpetuu mobile.

Hledající člověk byl všestranný a svobodný.

Informace nebyly cenzurovány ani svazovány ideologií. Lidé rozvíjeli své teorie, ověřovali je v praxi, prováděli pokusy a dělali závěry.

Obhajoba takových poznatků stála na jednoduchém základě:
měly sloužit životu – každodennímu i duchovnímu.

A uznání či odmítnutí přicházelo jen od dalších opravdově hledajících.

Ztráta svobody hledání

S končící érou starověku se svoboda hledání začala vytrácet.

Opravdovost byla postupně vytlačována zájmy mocenských skupin, penězi, majetkem, příslušností k církvi nebo k rodovým strukturám.

Svobodné bádání se stáhlo do pozadí.

A přežívá tam dodnes.

I dnes se svobodné vědění často potlačuje. Navzdory slovům o demokracii a svobodě systém podporuje především své vlastní příznivce.

Fakulty vychovávají jednostranné a dogmatické jedince.

A věda si někdy střeží svůj domnělý patent na pravdu.

Opravdový hledající tak jen obtížně nachází prostor pro plné rozvinutí svého poznání.

Cyklus úpadku a obnovy

A přesto není všechno ztraceno.

Dějiny ukazují, že v dobách úpadku se vždy objevují lidé, kteří znovu hledají Pravdu.

Když například v první polovině šestnáctého století ztratila katolická církev duchovní směr a propadala se do požitkářství, objevili se lidé s čistou vírou a hlubokým vhledem.

Nevzdali to.

Nepodlehli systému.

Stali se semenem obrody.

Tyto cykly se opakují stále dokola.

Pokles duchovnosti, lidství a vědění je vždy následován probuzením.

Na skutečné dobro se totiž časem nabaluje balast domněnek, úprav, polopravd a manipulací.

A právě krize nakonec formuje ty, kteří začnou znovu hledat to, co je ryzí.

Náš čas

I dnes prožíváme jeden z těchto cyklů.

Není větší ani silnější než ty předchozí.

Jen má jinou podobu.

Používá jiný jazyk a jiné nástroje.

Proto by dnes strach, zoufalství nebo rezignace neměly ovládat ty, kteří se snaží žít opravdově.

Tyto cykly vždy končí stejně:

znovu nalezením lidskosti,
láskyplnosti,
sounáležitosti.

A hlubším uvědoměním:

kdo jsem
a kam jdu jako člověk.

Kvas a chléb

Právě nyní jste součástí tohoto procesu.

Budete-li opravdově hledající, nemine vás sladké ovoce poznání.

Ale samotné vědění nestačí.

Je třeba ho praktikovat.

To, co se objeví v mysli jako ryzí poznání, je jako kvas.

Náš život je mísa plná mouky.

I kdyby bylo kvasu sebevíc, dokud ho nesmícháte s moukou, chléb nevznikne.

Proto pracujte na svém životě.

Měňte ho.

Buďte dnes lepší než včera.

Ve svém myšlení.
Ve svém jídelníčku.
Ve svém rozhodování.
Ve svém jednání.

Staňte se dobrým chlebem – voňavým, měkkým a živým.

Otázka života

Nejsme tu jen sami pro sebe.

Každý člověk, který prochází branou smrti, dostává v jednom okamžiku stejnou otázku:

"Kým jsi byl pro druhé, člověče?"

Je dobré si tuto otázku klást už za života.

A často.

Kým jsme pro druhé právě teď?

Výmluvy zde neplatí.

Měří se pouze jediné:

míra lásky,
odpuštění,
nezištné podpory a pomoci.

To je také cesta k pochopení jedné hluboké otázky:

Kdo ve skutečnosti jsem.

Slova mystika

Jeden z křesťanských mystiků po svém vytržení zvolal:

"Nebojte se Boha, neboť On je čistá láska.
Bojte se svých předsudků, polopravd, alibismů, výmluv a lží.
Až je v sobě odhalíte, stanou se pekelným drásáním vaší duše.
Jen bezmezná láska k Otci a lidem vás může zbavit utrpení."

Sámo Fujera

Další zamyšlení naleznete v sekci Články.