O Lásce

Láska se kolem nás objevuje v mnoha podobách 
– ve vztazích, věcech, úspěchu i přírodě. 

Toto zamyšlení se ptá, zda je skutečná láska opravdu závislá na něčem vnějším, nebo zda její skutečný zdroj leží uvnitř člověka.

Díváme se na televizi, čteme noviny, brouzdáme po internetu… a všude narážíme na lásku. Objevuje se ve všech možných podobách. Mezi muži a ženami, mezi lidmi stejného pohlaví, jako láska k dětem, ke zvířatům, k přírodě i k věcem nebo kariéře.

Všimli jste si někdy, že je to vždy láska k někomu nebo k něčemu?
Že je to vlastně láska podmíněná?

Musí tu být někdo nebo něco, koho máme a kdo nám lásku opětuje.

U věcí jde často o to, že jsou naše. Přírodu milujeme, protože do ní máme přístup a přináší nám uvolnění a klid. Fungujeme tedy na podmíněné lásce – a často si to ani neuvědomujeme.

Je to vlastně trochu smutné. Každý z nás se totiž někdy setkal i s koncem lásky. Někdo nás přestane milovat. Děti vyrostou a už nás nepotřebují. Věci mají svou životnost, stejně jako zvířata. A když na nás příroda není vždy milá, naše náklonnost k ní ochladne, podobně jako první mrazík na podzim.

Ani kariéra a sláva nejsou věčné.

Co nás vlastně učili ve škole o lásce?
Ve skutečnosti téměř nic. Jen občas přišla řeč na vztahy, které byly opět založené na podmíněné lásce – já tobě a ty mně.

Proč bychom o tom měli přemýšlet, když nám alespoň nějaká podmíněná láska funguje? A věříme, že přece musí vydržet až do konce života… nebo ne?

Rozhlédneme-li se kolem otevřenýma očima, uvidíme mnoho konců lásky. A když se pozorně díváme i na ty, kteří spolu zůstávají, všimneme si, že u mnohých z nich už nejde o lásku, ale spíše o zvyk.

Podobně se i kariéra a úspěch mohou nenápadně proměnit v břímě. Člověk si to však jen nerad přiznává.

Ne že bychom nikdy neviděli skutečnou lásku. Jen její vznik a udržování je nám často více skryto než zjeveno.

A tak doufáme a žijeme v naději, že nás jednou potká pravá láska – nepodmíněná, která vydrží až do konce života. Každý si ji přitom představujeme trochu jinak.

Nezní to někdy trochu zoufale?

Pokusme se tedy uchopit pravou lásku. Lásku nepodmíněnou.

Je to láska, která nepřichází zvenčí, ale zevnitř.

Co to vlastně znamená – zevnitř?

Milujeme své boty, protože se nám v nich dobře chodí. Milujeme svou kariéru, protože nám přináší postavení, peníze nebo respekt. Milujeme druhého člověka, protože on miluje nás. Milujeme děti, protože jsou naše, nebo pro jejich bezbrannost a čistotu.

Vždy je tam nějaká podmínka.

Jaká tedy může být láska, která přichází zevnitř?

Napadlo vás někdy, že uvnitř vás je život?

Nemyslím tím život, jak ho prožíváte v tomto světě – zda je lehký nebo těžký. Myslím tím samotnou skutečnost, že život ve vás prostě je. Tichý, nestěžující si na to, jak s ním zacházíte.

Je tu s vámi jako nejvěrnější přítel, ať už se z vás stalo cokoliv. Je s vámi, když se radujete, trápíte, stěžujete si, děláte hlouposti nebo na něj dokonce nadáváte.

Je to nejvěrnější přítel, jakého jste kdy měli.

Bude tu s vámi vždy – až do konce.

Nikdy se k vám neobrátí zády a neřekne "dost". To dokážeme pouze my.

Život uvnitř nás je dar.
A život je ve své podstatě Láska.

Když se zamilujeme, neskáče na nás láska zvenčí. To, do čeho se zamilujeme, je jen spouštěč – startér.

Láska se vždy projeví zevnitř směrem ven.

Jen jsme se naučili cítit ji pouze tehdy, když existuje vnější propojení. Jakmile je toto propojení narušeno, máme pocit, že láska mizí.

Pravou lásku však lze pěstovat i bez tohoto vnějšího propojení.

Připusťte na chvíli, že život ve vás je láska.

Usmějte se – jen tak. A zkuste do tohoto pokusu vložit trochu upřímnosti. Pozorujte, co se při úsměvu děje uvnitř vás.

Zkuste to teď hned, než budete číst dál…

Cítili jste to?

To byla láska.
Nepodmíněná.

Život ve vás si uvědomil, že jste si ho všimli, a zahořel pro vás láskou. Opravdovou.

Kdykoli si života v sobě všimnete, bude pro vás hořet láskou. Nekonečnou, všeobjímající, věčnou.

Přátelé, usmívejte se.

Je jedno na koho nebo na co. V podstatě je jedno, zda se znáte, máte se rádi, nebo ne.

Přátelé, usmívejte se.

Váš život – váš nejvěrnější přítel – na to čeká celý váš život.

Na podmínkách nezáleží.

Je to váš život.
Je to vaše láska.
Jste to vy.

Sámo Fujera

Pokud vás toto zamyšlení oslovilo, můžete si přečíst i další texty v sekci Zamyšlení.

Další zamyšlení:

→ Myšlenky a skutky
→ Proč jsme na světě?
→ Člověk, planeta a květina