Myšlenky a skutky

Myšlenky vedou ke skutkům.
Ale jsou naše myšlenky opravdu svobodné?

Člověk je tvor přemýšlivý. Přemýšlivost má ve své přirozenosti a nemůže si pomoci.

Přemýšlí.
Mluví o tom, o čem přemýšlí.
A když přemýšlí dostatečně dlouho, začne také konat.

Je to přirozený vzorec našeho života.

Mysl formuje skutek a skutek je důsledkem myšlení.

Tento přirozený vzorec je v každém člověku. A navíc – nelze ho vypnout. Můžeme mu nějaký čas odporovat, ale nakonec nás stejně přivede k jednání.

Příklad

Někdo touží po autě.

Přemýšlí o něm, plánuje, jak ho získat. Jakmile je plán jasný, přejde k uskutečnění.

Další příklad:

Člověk přemýšlí, co si udělá k večeři. Zvažuje, co má doma, co může koupit, a nakonec z přemýšlení vznikne plán – a večeře je hotová.

Stejným způsobem vznikají i naše vztahy.

Všimneme si člověka a přemýšlíme o něm – jaký je, jak se chová. Pokud s ním máme zkušenost, promýšlíme i to, co už víme nebo jsme slyšeli.

Na základě toho se rozhodneme, jaký vztah s ním navážeme.

Pracovní.
Přátelský.
Intimní.

Nebo se mu začneme vyhýbat.

Vidíte?

Ať se podíváme na jakoukoli část života, všude se objevuje stejný přirozený vzorec.

Myšlení a skutek.

Spojené nádoby, které spolutvoří náš život.

Ale je naše myšlení opravdu svobodné?

Otázka zní:

Máme mysl pod kontrolou?
Je naše myšlení opravdu svobodné?

A právě nad tím je třeba se zamyslet.

Naše myšlení je totiž ovlivňováno zvenčí – světem kolem nás.

To je ještě přirozené. Patří sem prostředí, ve kterém žijeme, lidé kolem nás i zkušenosti, které si navzájem předáváme.

Jenže existuje hranice.

Za ní se svobodné myšlení začíná měnit ve stádové myšlení.

Stádové myšlení vede ke stejným názorům.
Stejným vzorcům chování.
A nakonec i ke stejným skutkům.

Kde to začíná

Začíná to často už ve škole.

Škola přináší mnoho dobrého – čtení, psaní, počty, základní přehled.

Ale vidět svět pouze jedním způsobem?

Mít jen jeden správný názor?

Nemít možnost diskuse?

To už není rozvoj myšlení.

To je jeho omezení.

Dítě se začne posuzovat podle známek místo podle toho, jakým je člověkem.

A stejně začne posuzovat i ostatní.

Jsi úspěšný?
Pak jsi dobrý.

Jsi neúspěšný?
Pak jsi špatný.

Tak vzniká pokřivený pohled na svět.

A v dospělosti?

V dospělosti přichází další vliv.

Sdělovací prostředky.

Denně nám říkají:

jaký je svět,
jací jsou lidé kolem nás,
čeho se máme bát,
z čeho se máme radovat,
co si máme koupit.

Vše je předkládáno jako jediná pravda.

A kdo si dovolí myslet jinak, bývá označen za hlupáka, zaostalce nebo dezinformátora.

Mnoho lidí proto raději nepřemýšlí svobodně.

Je pohodlnější myslet tak, jak se očekává.

Co se pak děje

Jenže myšlení a skutek jsou přirozenou součástí člověka.

Nelze je zničit.

Když člověk potlačuje své svobodné myšlení, začne v něm vznikat napětí.

Nejprve nespokojenost.

Pak boj.

Člověk začne chtít změnit celý svět.

Po čase ale zjistí, že svět nezmění sám.

A že každý má jinou představu o tom, jak by měl svět vypadat.

Máme dvě možnosti

1. Bojovat s druhými lidmi a se světem, dokud se z nás nestane unavený despota.

2. Nebo pochopit jednoduchou věc:

Když se změním já, začne se měnit i svět kolem mě.

Příklad

Když u potoka roste strom a má dostatek vody, poroste rychle a zakoření hluboko.

I když ho téměř celý vykopete, nějaký kořen zůstane – a strom znovu vyroste.

Chcete-li se stromu zbavit, nevytrhávejte ho stále dokola.

Odveďte potok jiným směrem.

Strom časem uschne.

Tento příklad je o změně myšlení.

Život není boj

Celý život nám bylo říkáno, že život je boj.

A my jsme tomu uvěřili.

Ale možná je to jinak.

Život není boj.
Život je proměnlivost.

Změňte myšlení. Dívejte se svobodně kolem sebe.

Je více možností.
Stejně jako je více cest v životě.

Buďte potokem, který teče svou cestou.

Možná si zpočátku budete připadat slabí jako malý potůček.

Ale časem se z potůčku stane řeka.

A řeka má jediný směr.

Doputovat do moře.

Do moře svobodné pravdy, jejíž součástí se jednou staneme všichni.

Sámo Fujera

Další zamyšlení naleznete v sekci Články.