Co je to svět?

Každý člověk vidí svět trochu jinak.
Možná je ale skutečný svět jednodušší, než si myslíme.


Svět v našem století je v mnohém stejný, jako byl ve stoletích minulých.

Připadá vám tato myšlenka mylná?

Na povrchu života se každé století jeví jinak. Starověk, renesance, století páry, elektřiny a dnešní digitální doba – vše se na první pohled zdá tak rozdílné.

Ale co se skrývá pod povrchem?

Začněme pěkně od začátku, ať máme jasno.

Co je to vlastně svět?

Astrofyzik by odpověděl:
"Planeta ve sluneční soustavě."

Přírodovědec by svět popsal jako živý organismus složený z flóry a fauny.

Programátor je fascinován samočinnými algoritmy, které vidí ve všem kolem nás.

A kněz skrze víru vidí svět jako Boží dílo.

Každý z nich stojí za svou pravdou. Každý má svůj úhel pohledu a nemůže svět popsat jinak, než jak byl naučen jej vidět.

Ale k jednoduché odpovědi, na které bychom se shodli všichni, nás to nepřivedlo.

Znamená to tedy, že si každý musíme vybrat jen jeden úhel pohledu a stát v opozici vůči druhým?

Máme hledat kompromisy, abychom se navzájem neutloukli svými argumenty?

Nebo přijmout myšlenku, že každý má jen kousek pravdy, i když plně rozumí jen té své?

Zdá se, že se to opět komplikuje.

Je však úlevou uvědomit si, že kromě těchto a mnoha dalších pohledů existuje ještě jeden. Jiný než ostatní.

Pohled filozofický.

V čem je jiný?

Snaží se jít ke kořeni věci. Do samotných základů. Odhazuje balast předsudků a naučených názorů a hledá základ základů.

A tak si filozof pomůže pomocnou otázkou:

Kdo nazval svět světem?

Odpověď je jednoduchá.

Člověk.

Pak svět není jen planeta ani jen příroda či technologie.

Svět je především lidské žití a uvědomování si všeho kolem – ve vztahu k člověku, který si to uvědomuje.

Svět před člověkem nebyl světem, protože nebyl pojmenován ani popsán. To přichází až s člověkem a jeho vědomím.

Tím, že si člověk uvědomil svůj vztah k okolí a k ostatním lidem, rozšířil svůj svět o tyto vztahy a zahrnul je do něj jako nedílnou součást.

Každému jednotlivému člověku se však tyto vztahy jeví trochu jinak. A tak vznikají různé pohledy na to, co je svět.

Od lidského žití a vztahů jsme se však postupně odklonili natolik, že dnes mluvíme například o světě zahrádkářů, filatelistů, hraček nebo politiky.

Všichni ale víme, že takové světy ve skutečnosti neexistují. Jsou to jen označení skupin lidí, které spojuje společný zájem.

Tito lidé se pak dívají na svět jen z určitého úhlu pohledu.

V tomto smyslu tedy není mezi politikem, astrofyzikem nebo knězem zásadní rozdíl.

Skutečným základem toho, co nazýváme světem, je lidské žití a vztahy.

Pak se nám původní myšlenka – že svět je dnes stejný jako ve staletích minulých – začne jevit mnohem pravdivější.

Lidské žití a vztahy totiž svět vytvářejí neustále.

Nic na tom nemění vědění, které se vyvíjí.
Ani proměnlivá společenská uspořádání.
A už vůbec ne technologický pokrok, který se pouze stává součástí našeho života.

Lidské žití zůstává stále v našich rukou, stejně jako vytváření vztahů k okolí a k ostatním lidem.

Jen k tomu dnes používáme vědění, společenské struktury a technologie.

A tomu všemu jsme si zvykli říkat svět.

Skutečný svět jsou lidé a jejich vztahy.

Až jednou sundáme falešné brýle svých osobních názorů a úhlů pohledu, možná uvidíme člověka – ne zahrádkáře, politika nebo vědce, ale prostě člověka.

A možná si uvědomíme, že je stejný jako my.
Má své touhy, přání i potřeby.

Pokud si nebudeme navzájem brát, ale budeme raději společně něco vytvářet, může se nám vedle sebe dobře žít.

Nakonec pak nebude tak důležité, zda jsme na planetě nebo v Božím díle, zda nás obklopuje příroda nebo technologie.

Jsme totiž především světem lidí.

A vždy bude záležet na tom, jaké si vytvoříme vztahy.

Neboť takový bude náš život.

Takový bude svět...

Sámo Fujera

Další zamyšlení naleznete v sekci Články.