Vnitřní revoluce

Běžný člověk dnes žije svůj život každý ve své bublině. V zajetí návyků, omezených zkušeností, diktovaných informací - vybraných (kdo ví kým), vytržených ze skutečnosti a založených na cílených lžích.

Většina lidí se tak silně ztotožní s tímto výběrem, že je to pro ně jediná pravda a skutečnost jejich života. Nechtějí a neumí přemýšlet sami za sebe. Proč taky, když je jim opakováno, že vlastní omílání předložených informací ze sdělovacích prostředků je jejich vlastní názor.

Takto je nastavený systém, ve kterém žijeme.

A kdo systému plně podléhá, ten se stává nesvobodným otrokem.

Nesvobodným proto:

•  že selektivní výběr systémových informací člověk nezpochybňuje v žádném směru.

A otrokem proto:

•  že bez používání vlastního kritického myšlení dělá vše, co mu systém nadiktuje.

Ale systém jako takový není špatný. A tudíž ho v základu není třeba měnit.

Ani jiné systémy uspořádání v jiných zemích nejsou špatné. Problém spočívá jinde.

Je třeba pochopit, že systém sám o sobě neexistuje.

Prvotní jsou zde lidé, kteří se domluvili, že jako nástroj uspořádání mezi sebou budou používat určitý typ systému. Pak se systém zavede, a aby vše správně fungovalo, vygeneruje se z lidí volbami určitá skupina, která zajišťuje chod systému pro všechny.

Jenže člověk je tvor na jedné straně nedokonalý a na druhé straně nesmírně vynalézavý. Velmi rychle pochopil, že zajišťovat chod systému je výhoda, ze které plyne moc a zisk.

Ruku v ruce s mocí a ziskem přichází pohodlnost (jak se mi teď krásně žije), ale také strach, že to někdy skončí. A systém začíná být pozvolna ohýbán a zneužíván ve prospěch "vládnoucí" menšiny, na úkor utlačované většiny.

Systém se proměňuje z nástroje dobrého soužití všech a stává se zbraní malé skupiny lidí s vlastními sobeckými zájmy proti většině, která chce jen dobře žít se všemi v klidu a pohodě.

Jako problém se sice může jevit systém, ale nakonec je problém sám člověk.

Dokud budou existovat lidé se sobeckými zájmy, vždy bude zneužíván jakýkoli systém.

Dobrá zpráva je, že takto sobeckých pokřivených lidí je vždy menšina.

Konec konců - proto se hrnou k moci. Sami si uvědomují, že jich je méně, a že jejich sobecké představy jsou mimo skutečný život normálních lidí a správně uspořádanou společnost.

Celý život je pronásleduje přetvářka, strach z odhalení, prolhanost, nekonečná snaha přesvědčit druhé o vlastní bezúhonnosti, a z toho všeho plynoucí prázdnota života - proto nikdy nemají dost, a děs ze smrti – proto investují do dlouhověkosti obrovské peníze, i když na druhé straně varují před přelidněním planety.

Takový psychický stav by nikdo normální prožívat nechtěl. Ale sáhněme si do svědomí, přátelé. Občasné pocítění moci (já to věděl…, já jsem to říkal…) je sladké stejně, jako když náhle máme možnost koupit si něco nedosažitelného.

V každém z nás dříme semeno sobeckosti, moci a pokřiveného charakteru.

Člověk, který slepě následuje systémové zřízení utlačující normální lidi, bez kritiky naslouchá ideovému výběru informací, stává se sám inkubátorem onoho zlého semena.

Ať už se to projeví v něm samotném nebo v jeho dětech, zlo nakonec vyklíčí a pokřiví charakter.

Tímto se neřadíme k bojovníkům proti systému. Dokonce ani k bojovníkům proti sobeckým pokřiveným lidem. Proč by ano, když je jich nakonec mnohem méně než dobrých lidí?

Jen přijímáme výzvu:

- nebýt inkubátorem zla

- naučit se kriticky myslet sami za sebe

- hledat skutečné informace, a ne si je nechat předkládat

- probudit v sobě pocit sounáležitosti a učit to své děti

Neboť už nám dochází, že:

Smysluplný život plný štěstí lze žít jen v lásce, míru a za rovných podmínek - výhod a nevýhod pro všechny bez rozdílu.

A to nám nikdo nezajistí. To si musíme vytvořit my sami. Teď. Ve svém životě, tam kde jsme.

A věřte – budeme-li to dělat opravdově, staneme se světlem. Paprsky našeho myšlení, řeči a jednání probudí další.

A jak to nakonec dopadne?

No jak asi, přátelé… Záleží jen na tom, kdy si to více lidí uvědomí. 

Vždyť dobrých lidí je většina. Vždy to tak bylo a vždy to tak bude...

Sámo Fujera