Věřme, bude líp

Dnešní svět je plný paradoxů…

Lékárny se za posledních sto let proměnily ve velké obchody. Jejich počet se zmnohonásobil. Léků a doplňků, slibujících dokonalost po zdravotní stránce, je nepočítaně.

A skutečné zdraví lidí? Je horší než před sto lety.

Objevily se supermarkety, jejichž zboží se už nepočítá na stovky druhů, ale dnes jsou to desítky až stovky tisíc různých druhů potravin a nápojů z celého světa. Člověk by na první pohled řekl – "ráj na zemi". Jenže za krásnými obaly a slevami se skrývá množství chemických jedů a technologických úprav, které ničí zdraví a život člověka.

Na jedné straně vyžadujeme komfort a například stálou příjemnou teplotu, ať se pohybujeme kdekoli. A ano - máme klimatizace doma, v autech, na úřadech. Prostě téměř všude. Je to příjemné. Ale, že nám to oslabuje imunitní systém a trpíme více nemocemi buď nevíme nebo je to člověku jedno.

Jsme technicky vyspělá civilizace, ale odborníci si neumí k snídani udělat ani míchaná vajíčka. Na sociálních sítích se zviditelňují jedinci se stovkami tisíci přátel, ale ti samí se cítí ve vlastním životě osamocení nebo jsou neschopní přímé komunikace z očí do očí.

V minulosti děti bez kontroly běhaly po škole venku a bavily se samy. Dnes dětem rodiče zajišťují kroužky pod odborným vedením a děti...? Stále více, než v minulosti, trpí traumaty, sebepoškozováním, psychickými problémy a depresemi.

Lidé spolu přestávají mluvit a vůbec si toho nevšimli. Vyštěkávají na sebe naučené fráze a mluví v náznacích.

Příklad:

V obchodě u poklady se vás už nikdo nezeptá: "Jak si přejete platit, prosím? V hotovosti nebo kartou?" Slyšíte jen: "Kartou nebo hotově?"

Na otázku: "Kartičku?", si musíte domyslet, že se vás pokladní ptá na klubovou slevovou kartu s výhodami.

Je tak normální nemluvit spolu, že člověk automaticky odpovídá ve zkratkách a vůbec mu to nepřijde divné.

V kavárně si lidé ukazují navzájem fotky, zajímavosti nebo se fotí na sociální sítě či se plně pohrouží do svých obrazovek chytrých telefonů, místo aby spolu opravdu poseděli a povídali si. Mladí koukají s pohrdáním na starší jako na dinosaury, neboť ti nemají nejmodernější android nebo smartphone, nemají značkové oblečení a nemluví cool. Nedochází jim, že:

Nebýt těch "starých" a "zbytečných" lidí, neměli by dnes to, co mají.

Přes všechny technologie a vzdělání je dnes svět slepý, hluchý a nevědomý. A to více než kdy dříve. Naštěstí slepota, hluchota a nevědomost nejsou trvalým poškozením civilizace. Je to naučené. 

Můžeme vidět, slyšet a být vědoucí, pokud budeme chtít…

Svět není v koncích, i když to tak může při letmém pohledu vypadat. Touha člověka po naplnění je nekonečná. A i když se právě teď člověk naplňuje technologiemi místo skutečným životem, zároveň se cítí více sám než kdykoli dříve. A samota je palčivý oheň rozdmýchávající touhu po změně.

A nebude to dlouho trvat, aby člověku došlo, že:

- Mít pár skutečných fyzických přátel je více, než statisíce šmíráků na sociálních sítích.

- Říkat si "prosím" a "dobrý den" je nad všechny karty, bonusy a slevy.

- Sdělit někomu, že ho mám rád, a připravit mu chutné jídlo je více, než pizza z mikrovlnky a chlubení se novým mobilem nebo sledovaností.

- Jít do přírody a, když je zima, rozdělat si oheň a zahřát se je více, než sedět doma v klimatizované místnosti a dívat se na televizi.

- Starat se o své zdraví přináší více, než nekonečné nakupování léků a doplňků stravy.

- A koupit si pár zdravých a skutečných potravin může přinést větší a hlavně dlouhodobější radost ze života, než "výhodné nakupování" chemických uzenin ve slevě.

Svět už je takový. Musí vyzkoušet vše, aby rozlišil, co je dobré a co špatné. Co pomáhá a co škodí. Co z nás dělá lepší lidi a co nás ubíjí.

Vlastně nakonec je vše v pořádku. 

Vše je tak, jak to má být.

Stáváme se lepšími i díky chybám, které děláme.

Zkušenost je nepřenosná a žít můžeme jen sami za sebe.

A tak žijme, přátelé, jak nejlépe dovedeme. A nebojme se o sebe ani o svět. 

Svůj život máme ve svých rukou.

A svět?

Ten si poradí...

Sámo Fujera