Přirozené cykly, chléb a láska

V dávných dobách lidé s opravdovostí studovali a hledali Pravdu.

A pod tímto pojmem se objevovaly střípky skutečnosti světa, jeho fungování, principy a propojenost života, kdo je člověk, odkud se tu vzal Bůh a jeho tvoření nebo vliv prostředí, jídla a bylin na lidské myšlení a zdraví.

V podtextu se člověk zajímal o další podružné, ale navazující myšlenky hlavních témat. Od Kamene mudrců přes univerzální lék na všechny nemoce až po perpetum mobile.

Hledající člověk byl všestranný a nezávislý. Informace, které získával, byly necenzurované a nepodléhaly žádné ideologii. Rozvíjení teorií, praktické ověřování, pokusy a závěry, to vše byly svobodné projekty lidí s opravdovostí.

Obhajoba takových prací byla na bázi praktického užití jak v běžném životě, tak i v životě duchovním. A uznání nebo zahanbení přicházelo jen od dalších opravdově hledajících praktiků.

S končící érou starověku 

se pozvolna ztrácela svoboda hledajících. Opravdovost byla postupně vytlačena zájmy užších skupin lidí, penězi nebo majetkem, příslušností k církvi, řádu nebo rodovým kořenům. Svobodné bádání se stáhlo do pozadí a přežívá tam dodnes.

I v dnešní době 

se svobodné vědění potlačuje. Nehledě na výkřiky o demokracii, svobodě a rovnosti šancí, je to systém, který podporuje pouze své příznivce.

Fakulty vychovávají jednostranné a dogmatické jedince a věda si střeží svůj iluzorní patent na pravdu.

Opravdový hledající nemá šanci na vzdělání v plném rozsahu – jeho jiné myšlenky jsou v zárodku potlačovány a neexistuje rovnocenná diskuze o Pravdě.

Ač by se na první pohled mohlo zdát, že je vše ztraceno a zbyde jen zoufání opravdově hledajících, není to pravda.

Když v průběhu první poloviny šestnáctého století katolická církev v čele s papežem a biskupy ztratila duchovní směr a propadala se do hříšného požitkářství, byla to zároveň doba, kdy se začali objevovat opravdoví hledající. 

S čistou vírou v srdci, s hlubokým vhledem do Pravdy, svobodní a nespoutaní systémem, který se jich dotýkal a tlačil je k poslušnosti.

Nevzdali to, nepodlehli. Stali se semenem obrody víry i církve samotné.

Tyto cykly poklesu a ztrát duchovnosti, lidství, šíření egoismu a nevědomosti se pravidelně opakují. A má to svůj hlubší záměr.

Na skutečné dobro, láskyplnost, sounáležitost, vědění a duchovnost se po čase nabalí balast domněnek, předpokladů, zištných úprav a nakonec i manipulativních lží. 

Krize víry, vědění a lidství nakonec vyformuje jedince opravdové, hledající.

Ti nachází opět to, co je ryzí, a pomáhají lidem nacházet ztracenou cestu, vědění, víru i sami sebe.

Právě v současné době 

takový cyklus prožíváme. Není větší, silnější. Není jiný než předešlé, a není poslední. Má jen jiný kabát. Používá částečně změněnou formu projevu. 

A tak děs, strach, zoufalství, rezignace, vlastně nic z toho, by dnes nemělo zasahovat ty, kteří se v životě opravdově snaží.

Není to nic, co by se už mnohokráte nedělo. Neskončí to jiným způsobem, než tyto cykly vždy končí. Znovu nalezením pravé láskyplnosti a sounáležitosti. Obnovením lidství a větším uvědoměním si – kdo jsem a kam jdu jako člověk.

Lži budou odhalovány a ryzí vědění nás posune blíže k Pravdě.

Právě teď jste součástí tohoto procesu.

Budete-li opravdově hledající, nemine vás sladké ovoce vědění.

Ale praktikování je podmínkou.

To, co se objeví v naší mysli jako ryzí informace, je kvas. Náš život je mísa plná mouky. I kdyby jste měli sebevíce kvasu, pokud ho nesmícháte s moukou, chléb neuděláte.

Pracujte na svém životě. Měňte ho. Buďte dnes lepší, než jste byli včera. Ve svém myšlení, ve svém jídelníčku, ale i ve svém rozhodování a jednání. Staňte se voňavým křupavě měkkým - dobrým chlebem.

Nejsme tu, přátelé, jen sami pro sebe.

Každý člověk, který prochází branou smrti, dostává v jednom z okamžiků přechodu stejnou otázku: "Kým jsi byl pro druhé, člověče?"

Je dobré si tuto otázku pokládat už za života. A často.

"Kým jsme pro druhé teď?"

A věřte, že výmluvy zde neplatí.

To jediné, podle čeho se měří – "Kým jsme pro druhé", je míra lásky a odpuštění, nezištné podpory a pomoci.

A to je vodítko k uvědomění si – "Kdo ve skutečnosti jsem".

Jeden z křesťanských mystiků po svém vytržení vykřikl:

"Nebojte se Boha, neboť On je čistá láska.

Bojte se svých předsudků, polopravd, alibismů, výmluv a lží.

Až je v sobě odhalíte, stanou se pekelným drásáním vaší duše.

A jen bezmezná láska k Otci a lidem vás může zbavit vašeho utrpení".

Sámo Fujera