Myšlenky a skutky

Člověk je tvor přemýšlivý. Přemýšlivost má v přirozenosti a nemůže si pomoci. Přemýšlí a mluví o tom, o čem přemýšlí a na co při tom přemýšlení přišel. A když dostatečně dlouho přemýšlí, přichází na věci, mluví o tom a nakonec začne i konat.

Je to přirozený vzorec chování mysli a skutků našeho života.

Mysl formuje skutek a skutek je důsledkem myšlení.

Tento přirozený vzorec je uvnitř všech lidí. A navíc... nejde ho vypnout. Je možné přirozenému vzorci po nějaký čas odolávat, ale nakonec nás donutí k aktivitě.

Příklad:

Někdo má touhu po autě – myslí na auto a spřádá plány jak ho získat. Jakmile je plán promyšlený a jasný, přejde člověk k uskutečnění.

Další příklad:

Člověk přemýšlí, co si udělá k večeři. Co si může koupit, jaké potraviny má doma a nakonec z jeho přemýšlení vznikne plán a ten následně uskuteční – večeře je hotová.

Takto ovšem také vznikají a zanikají naše vztahy.

Všimneme si konkrétního člověka a přemýšlíme o něm – jak vypadá, jaký je a jak se chová. Pokud už s vytipovaným člověkem máme zkušenost, přemýšlíme i o těchto skutečnostech v kontextu – co už víme nebo co jsme slyšeli. Pak na základě přemýšlení se rozhodneme, jaký vztah s dotyčným člověkem navážeme – pracovní, přátelský, intimní. Nebo nezapadá do našich představ a vyhýbáme se mu.

Vidíte?

Na jakoukoli část života se podíváme, všude se objevuje přirozený vzorec chování mysli a skutků. Spojené nádoby, které jsou nerozdělitelné a spolutvoří náš život.

V této chvíli jsme si popsali přirozený proces od myšlení k jednání každého z nás.

No a?

Otázka zní: "Máme mysl pod kontrolou? Je to naše svobodné myšlení, které nás vede k našim skutkům?"

A nad tím je třeba se zamyslet.

Naše myšlení je ovlivňováno zvenčí, ze světa kolem nás. To je stále ještě součástí přirozenosti, pokud započítáváme prostředí, ve kterém žijeme a lidi, kteří se kolem nás vyskytují. Přirozené předávání zkušeností ve vzájemném kontaktu. Činností, které vykonáváme a naše přirozené učení a šikovnost, které objevujeme.

A zde narážíme na hranici, kde naše svobodné přemýšlení je invazně formováno do podoby stádového myšlení. Stádové myšlení vede ke stejným vzorcům chování a stejným skutkům.

Začíná to školou, kterou do určité míry můžeme právem vnímat jako přínos do života – psaní, čtení, počty a všeobecný přehled. Je hodnotou pro naše svobodné myšlení do života.

Ale vidět svět stejně? Mít stejné názory a za jiné být potrestán horší známkou? Odpovídat naučeně podle konceptu a nemít možnost diskuse? Nemožnost vybrat si mezi možnostmi, protože se prosazuje jediný úhel pohledu?

To je přímý útok na svobodné myšlení.

A začíná v dětství, kde se člověk teprve o životě učí a formuje sám sebe svým myšlením, zmanipulovaným falešným hodnocením. Člověk se začíná posuzovat podle známek a ne podle toho, jaký je člověk. A tak se pokřiveně dívá a přemýšlí i o druhých lidech. Zaměňuje charakter člověka za výsledky činností a hodnocení.

Jsi úspěšný? – pak jsi dobrý.

Jsi neúspěšný? – pak jsi špatný.

V dospělém věku je takový člověk zbaven svobodného myšlení a ani o tom neví.

Může se to změnit?

Ano, ale škola nebyla jediná, která nám sebrala větší část svobodného myšlení.

Aby se to nemohlo tak "snadno" napravit, jsou tu sdělovací prostředky.

Denně chrlí jako zlý drak z chřtánu oheň - své "zaručeně pravdivé" zprávy jaký je svět, jací jsou naši sousedé, jak se máme, co všichni chceme, jaké rozhodnutí je to správné, co je odsouzeníhodné, z čeho se máme radovat, koho nenávidět, co si koupit a jak užívat svůj život.

Jsou to šedivě jednotné názory a instrukce pro náš život bez možnosti výběru. Není jiná možnost. A pokud by někoho napadlo něco jiného, je předem odsouzen jako hlupák, zaostalec či, jak v šedesátých letech vymyslela CIA pro zakrytí a zpochybnění vlastních lží, dezinformátor.

A s těmito tituly nechce být většina lidí spojována. Proto většina lidí nemá svobodné myšlení, svobodně se nerozhoduje a svobodně nejedná. Ale vždyť je to tak pohodlné a bezpečné svobodně nepřemýšlet, ale myslet podle toho, co se nám řekne a jednat v souladu s tím, co se po nás chce.

Jenomže to zdaleka není konec.

Už víme, že myšlení a skutek jsou přirozeným vzorcem chování všech lidí a je to hluboce a nezvratně spojeno se svobodným projevem. A víme, že to sice lze dočasně potlačit, ale ne zničit.

V člověku, který potlačil svobodné myšlení a jednání, vzniká napětí. Nejdříve se projevuje nespokojeností sama se sebou nebo s druhými lidmi. Cítíme, že život není takový, jaký by mohl být, i když to neumíme vysvětlit konkrétně.

Pak nastává fáze boje, kde se snažíme o to, aby se změnilo vše kolem nás. Po čase zjišťujeme, že to nezáleží jen na nás a bez druhých lidí to nelze zvládnout. Jenže každý má trochu jinou představu o tom, jak by to mělo být.

Máme dvě možnosti:

1. Vést nekonečný boj s druhými, se světem a zemřít jako unavený despota.

2. Posunout se do smysluplné fáze svobodného myšlení – když se změním já, mění se i vše kolem. Je to prosté a proto se tomu nechce ani věřit, že by to mohlo fungovat – po všech těch bojích…

Když u potoka roste strom hojně přijímající vodu, poroste rychle a kořeny bude mít hluboko. Tak hluboko, že i když ho téměř celý vykopete, vždy nějaký kořen zůstane a strom se objeví znovu a znovu. Chcete se zbavit stromu? Odveďte potok jinou cestou. Strom po čase sám uschne a už neporoste.

Tento příklad je o změně myšlení.

Celý život vám tvrdili, že život je boj. Až jste tomu uvěřili a nezdráháte se bojovat všude a s každým.

Ale já vám říkám:

"Život není boj. Život je proměnlivost."

Změňte myšlení, dívejte se svobodně kolem sebe. Myslete svobodně. Je více možností, tak jako je více cest v životě.

Buďte potokem, který sám teče, kudy uzná, že je to dobré. A i když na začátku si můžete připadat slabí a bezvýznamní jako malý potůček, časem se z vás stane řeka a není jiného směru a cíle ve vašem životě, než doputovat do moře.

Do moře svobodné pravdy, jejíž součástí se nakonec staneme všichni...

Sámo Fujera