Blahobyt

Člověk v dnešní době žije v blahobytu. Nebo je o tom alespoň přesvědčován od rána do večera.

Tak například oblečení a boty.

Takový výběr všeho možného na sebe snad nikdy nebyl. V drtivé většině se jedná o levný sortiment. Takže si toto oblečení a boty může dovolit každý. Jenomže kvalita je tak špatná a střihy tak fádní, že je nutné neustále dokupovat nové oblečení a nové boty. Není to jen o módě, kterou nám vnutili celebrity myšlenkou, že oblékat si po delší časové období to samé je nedůstojné moderního člověka. Je třeba šokovat a vynikat. Ne, to není hlavní důvod, ale právě za ten se schovává důvod pravý. Ony levné boty a oblečení nic nevydrží. Po několika vyprání či použití už prostě nevypadají reprezentativně. Prostě si musíte koupit nové. Jinak budete vypadat lacině a poníženě oproti ostatním oblečeným a obutým v nově koupených modelech.

Blahobyt, tvořený levným podřadným zbožím s malou trvanlivostí, ať už se jedná o oblečení, boty nebo pračky, mixéry či mobilní telefony, není skutečným blahobytem. A co se týká značkových věcí - kolik lidí si je může dovolit? Drtivá menšina. Známka blahobytu jen pro omezenou skupinu lidí.

Dalším příkladem jsou potraviny.

V průběhu dvaceti let vznikaly v našich krajích prodejní centra a řetězce nadnárodních velkých obchodních firem s potravinami a dalším zbožím na jednom místě. Kdysi nevídané a neslýchané. Dnes standardní a běžné. Copak to není známka blahobytu? Tisíce potravin z celého světa si může koupit snad každý.

Exotické ovoce nespočetných druhů, které si člověk může dopřát v létě i v zimě, prostě vždy, když má chuť. Aby bylo dostupné stále, je třeba ho patřičně ošetřit. Děje se to pomocí chemikálií, které ve své podstatě ničí člověku zdraví a způsobují nemoc. Takto znehodnocené ovoce, kradoucí nám to nejcennější, co máme, vytváří svou stálou dostupností iluzi blahobytu.

A ostatní potraviny?

Maso tu odjakživa bylo a je stále. Jen ve variantách argentinské, irské, španělský králík nebo francouzské kuře…

Těstoviny tu odjakživa byly a stejně tak brambory. Jen se rozšířily o varianty – italské, francouzské nebo egyptské…

Rovněž tak mléčné výrobky, uzeniny, džusy, limonády, alkohol a mnoho dalšího. Vše, jako v módním odvětví, má i zde stejné znaky. V absolutní většině jsou to lákavé podřadné výrobky, vytvářející iluzi blahobytu a přitom skrytě ubližující člověku.

Do toho tu máme regulace EU, které většinu jednotlivých států ochuzují o zisk a přirozenou stabilitu a ožebračují občany.

A aby se dokonale zakryla iluze blahobytu, objevily se všudypřítomné slevy. Copak to není blahobyt, když si mohu koupit téměř cokoli a ještě se slevou?

Iluze se rozplyne ve chvíli, kdy člověk pochopí, že slevy neexistují – nikde. Je to vymyšlený reklamní tah.

Nakoupí se zboží za neuvěřitelně levné peníze a draze se prodává, dokud to jde. Jakmile prodej klesne, sníží se cena na skutečnou úroveň zisku a napíše se k tomu – akce. Kupující má dojem, že teď na koupi ušetří a začne nakupovat. Jediný, kdo na tom vydělává je obchodník - vždy.

A tak bychom mohli pokračovat s elektronikou, auty, benzínem, plynem, elektřinou a podobně.

To, co se jeví jako známka blahobytu, je dokonale vytvořená iluze, kterou prohlédne jen ten, kdo o to skutečně stojí.

Znamená to tedy, že blahobyt neexistuje?

Existuje. Ale tam, kde ho většina lidí nehledá nebo ho přehlíží.

Blahobyt je všude kolem nás. Člověk však není naučen si ho uvědomovat.

Je ve svitu slunce, které dává každému zdraví zdarma.

Je ve studánkách, které jsou v Evropě výjimečností a přináší neustále léčivou vodu pro tělo i pro duši.

Blahobyt je v přírodním oblečení nebo materiálech s dlouhou životností, pro kterou jsou vytlačovány na okraj zájmu společnosti.

Je také v potravinách přirozeně se vyskytujících v našich krajích, které se prodávají v přirozené formě bez technologických úprav a chemizování.

Blahobyt je v bylinách rostoucích zdarma všude okolo nás a nesoucích plnost zdraví a skryté samo-léčebné schopnosti.

Blahobyt je i sounáležitost a láska k bližnímu, které tvoří život bohatý, plný a drží nás nad vodou, když přichází trápení a bolest.

Navzdory všem snahám o zničení skutečného blahobytu a jeho nahrazení prázdným pozlátkem - blahobyt existuje stále dál.

A bude existovat, dokud bude na světě jediný člověk, který si ho bude nejen uvědomovat, ale bude z něho i čerpat.

A co když už tu nebude ani ten jeden uvědomělý člověk? 

Zmizí blahobyt navždy?

Nebojte se, přátelé… 

Skutečný blahobyt je součástí existence tohoto světa. Ať už to člověk ví, a nebo na to zapomněl. Však on si opět někdo dříve či později vzpomene. Neboť je to neměnný zákon existence.

Sámo Fujera