Minulost, současnost a budoucnost lidstva

Na začátku bych chtěl čtenáře ujistit, že nebudu analyzovat lidstvo z pohledu historického, psychologického ani politického. Dokonce ani náboženského. Takových nesmírně zajímavých, ale nakonec nic nepřinášejících analýz je všude plno. A pokud je člověk alespoň trochu pozorný, tak vidí, že to jsou především analýzy, které oddělují názorově člověka od člověka a vytváří různé tábory jdoucí nakonec proti sobě.

Naše analýza bude čistě filozofická.

Minulost lidstva 

se vyznačuje silným místním rozvojem a nezávislostí. Velké celky císařství nebo království byly drženy hlavně diktátem a silou, aby se nerozpadly. Jednotlivé části území si pod diktátem žily svůj život, udržovaly svůj jazyk, zvyky a rituály. Jedině tímto způsobem se udržovala ochota být součástí něčeho většího, co si obyčejný člověk vlastně neuměl moc představit, a jen daně a občasné povinnosti vůči království mu to připomínaly.

Drtivá většina lidí žila v rolích – otce, matky, dětí, muže, ženy a přívlastkem tohoto základního uvědomění byla práce, které se věnovali.

Sem tam se objevovali zmatení jedinci nízké vychytralé inteligence, kteří sebe ztotožňovali s celkem království a diktátem. Sami nikdy neměli dobré vztahy a život. Jejich ctižádost a chtivost je hnala k pokřivenému pohledu na svět i sebe sama. Stali se nástrojem mocných, rakovinou obyčejných lidí a hodnotného života. Zapomněli na přirozené role, které přináší sám život, jako na ty nejdůležitější. A upřednostnili ve svém životě role dočasně nehodnotné. Role vykonavatele diktátorova nařízení. Role pána shromažďujícího majetek do rukou vládce. Role kata – těch, kteří jen chtějí žít plně svůj vlastní život.

Za to vše dostali jen dvě pomíjivé odměny. Přízeň vládců a peníze. Ztratili vše, co je ve skutečném životě hodnotné. Pocit sounáležitosti s lidmi kolem sebe, skutečné vztahy a porozumění. Láska a štěstí se změnily v závist, pomstychtivost a palčivý pocit nenasytnosti.

Ale protože takových ztracených lidí bylo pomálu, většina lidstva byla spokojenější a šťastnější.

V současnosti 

je patrná velká změna.

Místní rozvoj se zastavil a vykazuje destrukční prvky. Lidé mají méně peněz a méně možností. Nezávislost se stala minulostí a vládne všeobecný diktát.

Ale co je nejpodstatnější... 

Ztrácí se přirozené role mezi lidmi – rodič, dítě, muž, žena. Tyto role ustupují do pozadí.

Dopředu se dere – kariéra, politická a sportovně klubová příslušnost. Člověk se ztotožňuje s eko, bio, raw, fair trade, vegi nebo klima příslušností a "bojuje" za své přesvědčení. Proti všem, kdo smýšlí jinak.

Výraz usilovat (neboli tvořit) se nahradil slovem bojovat, čili ničit nebo odstraňovat. 

Většina lidí tak nevědomě přijala roli válečníků – ničitelů.

Je úplně jedno, jestli se oháníte střelnou zbraní, vlajkou klubu nebo tofu párkem. Dříve či později se při tom ohánění do někoho trefíte a ublížíte mu. 

Člověk zapomněl, že je člověkem, a stal se nástrojem pomíjivé ideologie.

Přestal být mužem, ženou, rodičem, dítětem a vyformoval se jako stín sebe sama, bojující o své přesvědčení, odkládající skutečné vztahy a život v sounáležitosti. A žádné materiální bohatství ani silnější a silnější zážitky ho palčivých pocitů nenaplněnosti nezbaví.

Jaká budoucnost lidstvo čeká?

I když to může vypadat tak, že lidstvo je nepoučitelné, není to pravda. Filozof počítá s evolucí.

Nebojte se přátelé, ne s tou iluzorní Darwinovskou nebo techno evolucí Schwabovskou, ale:

Filozof počítá se skutečnou evolucí ducha, která je motorem lidství.

Většina lidstva, která strádá materiálně nebo duševně, začíná hledat to, co ztratila – sebe sama, pocit skutečné sounáležitosti s druhými lidmi, a ne omezené jen vyhraněnými skupinami, ale i opravdové vztahy založené na roli muž, žena, rodič, dítě, kamarád, soused a bratr v širším měřítku než jen jako příbuzenský vztah.

Lidé touží po lásce, porozumění, po životě v klidu a pohodě. 

Lidé touží po radostných setkáních, úsměvech a vtipných rozhovorech. 

Lidé touží po přijetí takových, jací jsou, po odpuštění a vzájemném vycházení si vstříc. 

Vy i já… a je nás na světě většina.

I když se to na první pohled nemusí tak jevit... Ale to člověk musí přestat sledovat iluzorní a manipulativní zprávy a musí být ochoten vyjít ven.

A venku?

Rozhlédněte se kolem sebe. Usmějte se na cizího člověka a prohoďte pár slov. Osobních slov. Pěstujte pocit sounáležitosti. Lidé jsou muži, ženy, rodiče, děti, sousedé, přátelé, bratři a sestry. Tak s nimi mluvte a pocítíte budoucnost lidstva. Pohodu a přátelství. A odnesete si klid a sounáležitost. A v tu chvíli si uvědomte, že jste zrychlili evoluci lidstva do budoucnosti, která je nevyhnutelná.

Budoucnosti, do které se jednoho dne narodíte a budete její součástí.

Na nic přátelé nečekejte a konejte. Všechny síly vesmíru jsou na vaši straně. Pak si můžete říci s prvními křesťany: 

"Bůh s námi, kdo proti nám?"

A vaše srdce ožije hlubokým všenaplňujícím tichem...

Sámo Fujera