
Jak se měnit, abychom se skutečně změnili
Sledováním lidského života - jako celku můžeme odhalit základní formování člověka.
Rozdělme si život na tři části:
1. Dětský věk
2. Střední věk
3. Stáří
Každá jednotlivá část života je něčím charakteristická a přirozeně navazuje na další části, aby v konečné fázi dohromady vytvořily celek.
Dětský věk
Je charakteristický hravostí a učením. Obě tyto složky dětského života jsou důležité a měly by se rozvíjet společně.
Proč?
Hravost je zásadní pro tvoření všech druhů vztahů. Učí děti navazovat kontakty, mluvit, vyjadřovat své pocity správným způsobem, řešit problémy osobní i skupinové tak, aby nedošlo k odsuzování a nenávisti.
Kdo je přirozeně hravý, netouží po pomstě a neponižuje druhé.
Jedině hravé dítě je schopno vidět a vnímat širší souvislosti. A učení rozvíjí takového jedince ve stabilního vyrovnaného člověka, který přirozeně získává moudrost a žije z vybudovaného pocitu sounáležitosti.
Bez hravosti rostou z dětí egoističtí jedinci, pro které se zobecněl pojem – "chytrý hlupák". Ve škole má samé jedničky a v životě funguje bez hlubokých vztahů.
Hravost a učení jsou vyjádřeny dynamikou růstu tělesného i psychického. V dalších dvou částech života už člověk nedosahuje takové silné dynamiky růstu.
Střední věk
Je charakteristický rozvíjením hravosti a učením se standardního chování člověka.

Postupně sám sebe nachází v tom, co se naučil. Rozvíjí to, co zařadil na základě vlastních zkušeností do svého života v dětství - jak myslet, jak se chovat, kde jsou hranice a možnosti života.
Pokud člověk nezapomene na hravost, rozvíjí své vztahy o složitější sociální a sexuální prvky, nejlepším možným způsobem. A nehledě na to, v jaké společenské třídě žije, naplňuje sebe i druhé mnohem větší spokojeností.
Pokud člověk hravost ztratí, vnímá život jako boj.
Vztahy jsou povrchní. Objevuje se nespokojenost, člověk se stává sebestředným a celkově nesnášenlivým proti jiným názorům. Sám sebe vylučuje z celé společnosti a řadí se k určité skupině, která vyjadřuje jeho pohled na svět.
Tyto skupiny jsou vždy v opozici proti ostatním. Je to známka růstu egoismu a ztráty pocitu obecné sounáležitosti. V tomto životním postoji se člověk stabilizuje a vytváří zakořeněné zvyky.
Stáří
Je charakteristické automatickým procesem opakování. Aniž by se člověk musel namáhat, automaticky přemýšlí, opakuje stejné vzorce chování, automaticky konzumuje stejné potraviny a věnuje se stejným činnostem i zábavě.
Pokud je součástí jeho života hravost, doslova si se svým životem hraje.
To, co je stejné, obohacuje o nové prvky. To, co koná automaticky, je prodchnuto novými možnostmi. A kde vnímá stejné myšlení, konfrontuje ho s novými myšlenkami a nedělá mu problém jinak myslet i konat. Jeho vztahy jsou stále dynamické i po mnoha desetiletích.
Prohlédnutím jednotlivých částí života a jejich popisem jsme přišli na fakt, který se jeví jako zásadní pro naplnění života štěstím i pro změnu sebe, pokud štěstí nepociťujeme. Tento fakt je hravost.
Co je to hravost?
A je skutečně nezbytná v životě člověka?
Co když se mě to
netýká?
Chcete vědět víc?
ZAREGISTRUJTE SE A BUDETE MÍT PŘÍSTUP K CELÉMU ČLÁNKU
A K OSTATNÍMU ZAMČENÉMU OBSAHU